ColourPlanet

„V Iránu nemáme homosexuály jako ve vaší zemi“. Tento neblaze proslulý výrok pronesl íránský prezident Mahmoud Ahmadinejad během svého projevu na Columbijské univerzitě v září tohoto roku a vyvolal smích u studentů, který byl nakonec přerušen vedením školy. 

Prohlášení íránského prezidenta podtrhuje hluboké dojetí v dokumentu režiséra Parveze Sharmy „ Džihád za lásku“. Film mapuje doslova dřinu a lopotnou práci 13-ti gay muslimů, kteří se vydávají do 7-mi zemí včetně Iránu, kde gayové „prakticky neexistují“ a čelí navíc krutému trestu za homosexuální chování.

 

Muslimové, kteří se objevují v dokumentu, se snaží smířit se svojí vírou a homosexualitou. Jejich úsilí je překonat neodmyslitelný rozpor, který se děje v rámci základních lidských práv a dává nový rozměr „jejich osobnímu boji“, který je v srdci islámského konceptu „džihádu“.

 

„Ve všech různých typech škol je v rámci islámu slovo džihád, tzv. větší džihád, jedním z osobních bojů za zdokonalení společnosti a samozřejmě zlepšení osobnosti,“ vysvětluje Sharma, který je také muslim. „Po 11. září bylo to slovo zneužito islámskými extremisty a samozřejmě se to projevilo na tom, jak západní vlády nebo média zobrazovali islám.“

 

Sharmův dokument zahrnuje 6 let práce a putování po Jižní Africe, Francii, Iránu, Turecku, Indii a Kanadě. Natáčení nebylo vůbec jednoduché. Režisér byl dokonce donucen v islámských zemích využít partyzánskou filmovou taktiku. Vzhledem k tomu, že by nikdy nezískal pro natáčení oficiální vládní podporu, filmoval turistické památky vždy 15 minut na začátku a na konci filmu, aby kdyby došlo ke konfiskaci, nedošlo by k odhalení účelu a pravého obsahu dokumentu. Doufal, že úřady budou vždy prohlížet začátek a konec filmu.

 

Sharmův dokument nenabízí přímočarou odpověď na otázky gayů a leseb. Zobrazuje souboj o místo v životě a ve společnosti, kde je vedle sebe gay, ortodoxní muslim a různá interpretace Koránu.

Diskutovat mohou pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.