ColourPlanet

Heterosexuál v gay klubu

FacebookTwitterLinkuj.cz

Také jste si všimli, že gay kluby přestaly být uzavřeným ghetem? Nezaslechli jste od svých kamarádek, že tam rády chodí, protože se skvěle pobaví a přitom je neobtěžují uslintaní chlapi? Vývoj jde dál a není výjimkou, že v gay podniku potkáte i heterosexuální muže...

Jaké je pro heterosexuála strávit večer v roztančeném klubu vyhrazeném pro gaye? To vyzkoušel Josef Tílko - jeden ze spolupracovníků redakce Magazínu (www.magazin.cz) pod titulkem „Víkend v gay klubu. Prožijete nečekané!“

„Byl pátek a vracel jsem se z fotbalového tréninku. Jako před každým víkendem, řešil jsem i tentokrát věčné dilema – kam dnes vyrazit? Nabídek pár bylo, ale většinou od nudných lidí nebo na místa, kde to spíše než vzdušný klub na úrovni připomíná saunu s opilci. Znenadání přichází SMS od kamarádky. Jde do gay klubu, prý jestli se nechci přidat?

Hetero je fádní
Nejsem žádný homofób, přesto jsem se zarazil. Napadala mne spousta pro a proti a vykresloval jsem si tucty alternativních scénářů. Nejvíc jsem se, lidově řečeno a ovšem i doslova míněno, bál o svůj zadek.

Nakonec však zvědavost zvítězila. Místo tupých „barbínek“, které většinou ani neumí tančit, prostě půjdu mezi ladně se pohupující švarné jinochy.

Můj spolubydlící se jmenuje Láďa a vypadá tak trochu jako gay. Vyložil jsem karty na stůl a řekl mu o svých plánech. Zpočátku se zdráhal a trvalo pěkných pár skleniček vína, než se mi ho podařilo přemluvit. Přesto s sebou “pro jistotu“ chtěl doprovod v podobě dvou kamarádů.

První dojmy
Dorazili jsme na místo a pomalu sešli do útrob klubu. Kupodivu jsem se najednou cítil docela dobře, což se však nedalo říct o zbylých třech. Měli pravděpodobně permanentně stažené půlky a z očí jim čišel evidentní strach.

Všude okolo byli hošani v upnutých tílkách nebo rozevlátých košilích a házeli po nás zvědavé pohledy. Nahoře na baru tančil energický gogo dancer. Sem tam jsem ucítil, jak mi někdo sahá na zadek. Bylo to jako paralelní vesmír, kde je všechno naopak.

Kamarády jsem musel nejprve opít (to mě stálo pěkných pár korun), ale pak se rozjela zábava. Jelikož byli tamní DJs moc šikovní, nebylo až tak těžké oddávat se tanci za doprovodu jejich dokonalých setů.

Navíc jsem zaznamenal něco, co v „heteroklubech“ a na „heterodiskotékách“ není úplným pravidlem:

- příjemnou obsluhu v podobě tří sympatických kluků (ačkoli to byli kovaní heterosexuálové)

- absenci testosteronových agresivních výlevů ze strany sexuálně frustrovaných mužů. Prostě naprosto uvolněná atmosféra, krása.

„Dáš si se mnou panáka?“
To byla fráze, kterou jsem onen páteční večer slyšel víckrát než předtím za celý život. Koupili mi pivo i vodku a dostal bych nejspíš i víc, být povolnější. Takový sociální případ však nejsem kupodivu ani já a tak jsem se radši nechal obsluhovat za své.

To můj spolubydlící taky, místo piva však pil „jablíčko“ a v tomhle klubu na mě působil jako ryba ve vodě. Na jeho obhajobu však nutno dodat, že se nakonec seznámil se zajímavou blondýnkou. Takže asi přece jen bude spíše na ty ženy.

Kdo si myslí, že do podobných podniků chodí jen homosexuálové, ten je na omylu. Tipnul bych si, že poměr je asi následující: 80 % gayů, 8 % lesbiček, 8 % bisexuálních žen, 2 % heterosexuálních žen a 2 % heterosexuálních mužů. Proto jsem se seznámil nejen s několika sympatickými muži, ale také s párkem sympatických žen (zdravím Veroniku).

Abych to shrnul. Ačkoli jsem heterosexuál a v gay klubu jsem byl poprvé, musím uznat, že je to něco extra. Nejsou tam ani znuděné fifleny s rypáčky nahoru, ani agresivní kohouti, jimž se nelíbí, že jim „jedete do holky“. Hudba je skvělá, lidé se baví a všechno hýří barvami. Rozhodně tedy nešlo o mou poslední návštěvu a kdoví – možná jednou změním i orientaci... „

Svět se opravdu mění, heterosexuálové se začínají chodit bavit do gay klubů a vnímají je jako „paralelní vesmír, kde je všechno naopak“, velké gay party jsou pořádány pod heslem „hetero friendly“. Zřejmě jsme svědky globalizace i v sexuální orientaci a životním stylu. Stírají se hranice mezi dříve oddělenými světy, jedním prozářeným sluncem, druhým zahnaným do přítmí nucené neviditelnosti. Slova jako „normální“ už neškatulkují lidi, stávají se relativními a bezvýznamnými. Pojďme se prostě začít bavit a užívat si života, máme příliš málo času na to, abychom ho promarnili malichernostmi...

Diskuse