ColourPlanet

Homofobie v Česku

FacebookTwitterLinkuj.cz

Vztahy mezi většinovou společností a LGBT menšinou se stále zlepšují. Strach z gayů a leseb ale přetrvává. Podle průzkumů až třetina Čechů nechce mít za souseda lesbu nebo gaye. Mají se tedy gayové a lesby v současnosti obávat větší diskriminace?

Vztah většinové společnosti a LGBT menšiny

LGBT lidé jsou jako jedna ze složek společnosti konfrontováni se sociální realitou, na jejíž tvorbě (ať už prostřednictvím kulturních, legislativních či jiných norem) se podílí především (heterosexuální) většina. Tyto postoje a zdroje jsou pro LGBT menšinu i pro politické rozhodování v LGBT otázkách velmi důležité, přičemž jejich změny mohou mít pro život i samotnou existenci LGBT komunit i jednotlivců přímo klíčový význam. Vztah mezi LGBT menšinou a majoritní společností je vztahem dynamickým, při kterém společenská atmosféra ovlivňuje chování LGBT menšiny a její chování zpětně ovlivňuje vztah majority. V posledních staletích se však tyto vztahy pohybovaly převážně v začarovaném kruhu, kdy postoj majority zaháněl LGBT menšiny do nedůstojného postavení, kterého pak bylo zpětně používáno k legitimizaci potlačování jejích práv.

V posledních desetiletích se tato situace začíná měnit a odmítání LGBT lidí přestává být právně a společensky vyžadovaným modelem. Přesto nelze říci, že by LGBT lidé dosáhli rovného postavení ve společnosti. To vychází mimo jiné z normotvornosti většinového chování, která se odráží v tzv. heteronormativitě, tj. podvědomém vnímání heterosexuality jako jediné (resp. jediné obvyklé) sexuální orientace. Heteronormativitu lze nalézt jak v běžné společenské konverzaci (např. mužů se ptáme, zda mají partnerky, čímž automaticky předpokládáme jejich heterosexuální orientaci), tak v legislativě (institut manželství je otevřen pouze párům tvořeným mužem a ženou), tak v dalších oblastech společenského života (vzdělávání, zdravotnictví, apod.). Nejedná se sice o projev jednoznačného nepřátelství k LGB lidem, avšak je to jev, který omezuje přístup LGB lidí k řadě sociálních i ekonomických statků.

Vedle heteronormativity (označované někdy také za heterosexismus) je důležitým pojmem homofobie, definovaná jako neopodstatněná obava z LGB lidí (obvykle se sem radí ovšem i translidé) a nepřátelství vůči nim. Rozdíl mezi oběma termíny není sice ustálený, ale lze říci, že zatímco heteronormativita je založena na podvědomém přesvědčení, že většinové je jediné správné (či dokonce jediné existující), homofobie plyne z představ, že menšinové (tedy to co se týká LGBT lidí) je špatné, resp. nebezpečné. Homofobie muže být projevem předsudku jednotlivce, avšak muže být také součástí širšího ideového systému jakou jsou například ideologie pravicového extremismu či náboženského fundamentalismu. Můžeme tak hovořit o dvou stranách jedné mince, které mají ovšem obdobné důsledky.  

Homofobie a heteronormativita jsou ve společnosti poměrně dobře sociologicky zmapované jevy. Jejich výskyt závisí na vzdělání, celkové míře konzervatizmu, náboženském přesvědčení, velikosti domovského sídla, ale také na věku, pohlaví a osobní znalosti LGBT lidí či její absenci. Průzkumy veřejného mínění tradičně poukazují na to, že k LGBT lidem přistupují v průměru otevřeněji lidé s vyšším vzděláním, liberálové, lidé bez náboženského vyznání, obyvatelé mest, mladší generace, ženy a lidé s osobní znalostí jednotlivců patřících k minoritě. Postoje majority mohou být také do jisté míry ovlivňovány osvětovými a vzdělávacími programy.

Postoje české veřejnosti k sexuálním menšinám vcelku pravidelné mapují přední české instituce zabývající se výzkumem veřejného mínění. Bohužel se tyto výzkumy prakticky výlučně vztahují k postojům vůči gayům a lesbám a naopak se nezabývají transgender lidmi ani lidmi bisexuálními. Trendy ukazují jednoznačný posun směrem k liberalizaci v průběhu 90. let, zhruba od přelomu tisíciletí však dochází ke zpomalení vývoje a v některých specifických otázkách dokonce dochází k dílčímu poklesu liberálních postojů (dle výzkumu CVVM v letech 2005 a 2007 např. v postojích k manželstvím stejnopohlavních páru a k adopcím dětí těmito páry).

Podle průzkumu CVVM z května 2007 souhlasilo 69% respondentů s právem gayů a leseb uzavírat registrované partnerství (24% bylo proti). S manželstvím pro stejnopohlavní páry souhlasilo ovšem pouze 36 % (proti bylo 57%) a adoptovat děti by těmto párům umožnilo pouze 22% respondentů a respondentek (67% bylo proti).

Jestliže otázky manželství a zejména výchovy dětí LGBT páry jsou chápány ze strany většinové společnosti jako kontroverzní a příslušné výsledky průzkumů by tedy bylo možno brát jako důsledky této kontroverze, pak mnohem méně pochopitelné a také méně přijatelné jsou výsledky jiného průzkumu CVVM z března 2007, dle kterého by 29% obyvatel ČR nechtělo mít za souseda gaye nebo lesbu. I zde je sice vidět určitý posun (obdobné negativně se ve stejném průzkumu v letech 2003 a 2005 vyjádřilo 42%, resp. 34 % respondentů), přesto však skutečnost, že se téměř třetina české společnosti staví vůči gayům a lesbám takto odmítavě, jasně ukazuje výraznou přítomnost homofobie mezi lidmi a dodává na oprávněnosti obavám z diskriminace na základě sexuální orientace, a to nejen v oblasti bydlení.

Text byl vytvořen společnými silami členů a členek Pracovní skupiny pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny MUDr. Džamily Stehlíkové. Skupina vznikla v rámci aktivity Evropské unie „Evropský rok rovných příležitostí pro všechny 2007“ a stala se společnou platformou pro setkávání zástupců a zástupkyň hlavních nevládních LGBT organizací a odborníků a odbornic zabývajících se uvedenou problematikou na akademické úrovni, jakož i některých zástupců a zástupkyň státní správy.

Diskuse