ColourPlanet

Pan kaplan má třídu rád

FacebookTwitterLinkuj.cz

V roce 1937 vydává čtyřicetiletý americký učitel ruského původu Leo Rosten poprvé svoji humoristickou knihu The Education of Hyman Kaplan (Vzdělávání Hymana Kaplana), po 2. světové válce ji přepracoval a vydal opět v roce 1959. Čeští čtenáři ji znají v překladu Pavla Eisnera z roku 1946. I když režisér Miroslav Hanuš vycházel z Eisnerova překladu, byl zjevně ovlivněn druhým Rostenovým vydáním. Děj představení Divadla ABC totiž popisuje jeden školní rok 1941/1942, v Evropě řádí fašismus a spojenecká vojska USA se připravují na vylodění v Normandii.

Režisér Hanuš si dal záležet už na samém openingu hry. K americkým břehům dorazil v mlhavém oparu zaoceánský parník, z něhož vystupují jednotliví aktéři, evropští uprchlíci různých národů převážně židovského původu, vítá je socha Svobody, do které je stylizovaná černošská uklízečka zpívající sytým hlasem Jitky Smutné americký gospel. Emigranty, kteří už všichni dávno odrostli školním lavicím čeká první školní rok, prioritním úkolem je naučit se rodnou řeč země, která je má ukrýt před holocaustem a vůbec všemi hrůzami války zuřící na starém kontinentu.Téma tedy veskrze vážné a závažné.

Leo Rosten však ani v přepracovaném vydání neopustil výsostně komickou rovinu souboje emigrantů s cizím jazykem, stejně tak režisér Hanuš nechává zaznít strhující komiku Eisnerova překladu. Jde o neuvěřitelný koktejl citlivě a vyváženě namíchaný z komických slovních hříček a dojemných dramatických situací a vše doplněné písněmi i tanečními výstupy, a to tak, že v publiku vyvolává slzy smíchu i dojetí. Vycházeje z názvu by se dalo předpokládat, že se vše bude točit okolo šplhouna Hymana Kaplana v podání Oldřicha Víznera, coby hlavní postavy, avšak není tomu tak, Víznerův Kaplan se stává jen jedním z davu.

Hlavními postavami jsou všichni žáci a žákyně třídy. Každý z nich má připravené své mistrovské sólové číslo, včetně černošské uklízečky Nelly Grey, která se nemůže smířit s paradoxem války, kdy lidé prchají z Evropy před válkou do Ameriky, zatímco její 22-tiletý afroamerický syn je povolán bojovat na evropské západní frontě s Hitlerem, v podání Jitky Smutné navíc obecenstvo doslova uzemní svou interpretací vánoční písně Silente Night. Vyzdvihnout je třeba určitě komiku Jany Drbohlavové, která se coby Carmen Caravellová do tanečních scén zapojuje i přes své zdravotní problémy, v této souvislosti je třeba připomenout i divadelní návrat nemocného Stanisla Fišera, je na něm vidět, že se na divadelních prknech cítí jako ryba ve vodě.

Nezapomenutelná je i Veronika Gajerová, jež svou francouzskou češtinou velmi připomíná výslovnost Chantal Poulin, když mluvíme o určitých asociacích, Martin Písařík v roli zedníka Vasila Hrušky velice připomíná komiku Pavla Zedníčka, dále pak svými tanečními kreacemi překvapují Hanuš Bor a Jan Szymik, z pěveckých výstupů se bezesporu vryje do paměti kromě Jitky Smutné také Barbora Poláková (vdavekchtivá Klára Kipnisová) a určitě neuvěřitelný alt slavné "Kočky ze Záběhlic" Věry Nerušilové (ruská primabalerina ze Sibiře Olga Tarnovská)

Neopomenutelná je samozřejmě dvojice starých varietních umělců němého Clauda a jeho přítele Reného (Stanislav Fišer a nestárnoucí Lubomír Lipský), vnímavý divák brzy pochopí, že to nejsou jen varietní kolegové, ale i životní partneři. Je pravda, že pánové Lipský a Fišer k tomuto vztahovému tématu přistupují velice cudně, přesto v jeden okamžik připomínají jak podobně orientovaní lidé a jejich přátelé končili za nacistického Německa v koncentračních táborech podobně jako Židé, na což ostatní reagují strhující písní Hitler je stará "vepřová" prase.

Podtrženo shrnuto Pan Kaplan má třídu rád je velice zdařilým představením, možná veselohrou se zpěvy, ale stydět by se nemuselo ani za označení muzikál, v němž všichni hrají s ohromnou chutí, která se přenáší i na diváky a stojí zato to vidět nejen jednou, pokud ovšem seženete vstupenky, neboť je stále vyprodané, a tak má šanci se stát velkým hitem divadla ABC..

Diskuse