ColourPlanet

Ideou queer je pokud možno bezpohlavní řachtanice všech různých pohlaví každý s každým, všech sexuálních chování. A s tím spojené, pokud možno bezpohlavní oblékání, aby běžný člověk nepoznal, jestli mluví s holkou nebo klukem. Realita taková ale nikdy nebude. Je to, stejně jako gender studia, pohlavní anarchismus. Stejně se pak opět vrátíte do svých osvědčených rolí.

Ale to je to, co já právě nechci, aby tady bylo. S takovým člověkem, jaký je vyobrazen reklamou na Mezipatrech, bych se nechtěl sejít. Co bych si sním řekl? Snad jen na pódiu divadla, kam to patří.

Ale ten člověk přeci není realita. On neexistuje a symbolizuje-li alespoň jako průměr variability žensko-mužského chování, tak vytváří v rámci třetí světové války pohlaví falešnou válku předem prohranou a uměle vyvolanou. Žádná taková válka tady není a nebude. Bavme se o konkrétních problémech, které mají filmy blížící se této třetí světové válce pohlaví přiblížit.

Vždy jsem si myslel, že se celá gender studie po skoro dvaceti letech své existence u nás vymaní z akademické roviny a nezůstanou jen na fakultách, genderových knihovnách a semináří a v nekonečných diskuzí mezi studenty v pražských kavárnách o tom, co je to vlastně chlap a co ženská?

Tahle sexuální všehochuť a anarchie baví každého jen chvíli a myslím, že obyčejní gayové a lesby i transsexuálové řeší v praxi jiné problémy.

Celá gender problematika v Česku za spoustu let udělala podle mě jediné. Upozornila na to, že ve společnosti nemusí muž zastávat tradiční roli muže stejně jako žena roli ženskou, ba to výlučně zakazuje! Nic víc a nic míň. Většina chlapů jde stejně do hospody na pivo a ženský na aerobic.

Queer je dokonce omezen i místně - je to metropolitní a velkoměstská kultura - ano - jen kultura. Třetí světová válka pohlaví může být válkou jen, střetne-li se s tradiční masovou nekulturou žensko-mužských rolí a konzervativního chování většiny heteráků ve městech a vesnicích.

Tam by měli queeři zajít. Do svých rodných bydlišť na vesnice, kde je třeba genderové masáže zkostnatělých heteráků, jelikož ta obyčejná masa vesničanů třeba jednou bude mít ve společnosti větší vliv a slovo než queeři v Praze na Vinohradské. To pak bude jiná válka než ta virtuální a atmosférická v kolektivu souznění před plátnem ve Světozoru, Lucerně nebo na parketu Termixu. Politika není nikdy stejná a nebudou v ní donekonečna stejní lidé.

Ještě jednou. Jsem gay a kluk a pohlavně mě přitahují jen kluci - tak vypadající a chovající se jako já. Jednoduchá rovnice. Co je mimo, akceptuji, ale nežiji tím a nevyhledávám to. Tak mi to queer lidé vysvětlete. Jestli nestačí běžné definice gay, lesba, bisexuál, heterák, trans... To vše má být ještě pod slovem queer? Díky ale ne...

"Hej, queer, ty z letáku! Chtěl bych být taky queer, jak toho můžu docílit?" "Jednoduché. Neoblékej se ani jako chlap ani jako ženská. Nechovej se jako chlap ani jako ženská. Na spaní nevol člověka podle pohlaví. Na pisoár si sedat nemusíš." "Tak to tedy všechno zkusím:-)."

"Zkusit to můžeš, ale to bude asi maximálně všechno."

Karel Tichý