Reakce na reakci – jak se chápat!?

13.11.2009

V minulém týdnu jsme na úplně jiných stránkách Colour Planet uveřejnili zamyšlení Karla Tichého s názvem „Ideou queer je bezpohlavní řachtanice“. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Připomínáme, že prostor Colour Planet je především určen vám, čtenářům, a proto rádi uveřejníme i vaše zamyšlení, fejeton či názor. Stačí nás kontaktovat na e-mail: info(@)colourplanet.cz.

Reakce Mgr. Zdeňka Slobody, gaye, sociologa a přednášejícího genderová a queer stuida na Karlově Univerzitě

Mgr. Zdeněk Sloboda

Milý geji,

přesně kvůli textům a názorům jako je ten Tvůj (viz článek Ideou queer...) by bylo vhodné na školách prosadit něco jako genderovou výchovu, či alespoň genderově senzitivně učit.

Pravděpodobně také dohnat mediální výchovu, protože z Tvého textu je více než cítit, že je ovlivněn pseudo-odbornými mediálními výtvory, které prezentují koncepty jako "gender" nebo "queer", aniž by věděly, o co přesně jde v celé jejich komplexnosti, zaměřující se jen na jejich nějaké, spíše okrajové či extrémní projevy. Moje vysvětlení bude asi dlouhé. Ono totiž není jednoduchých věcí, společnost není jednoduchá věc, mezilidské vztahy nejsou jednoduché, partnerské a sexuální vztahy nejsou jednoduché, lidská identita není jednoduchá. Jednoduché je jen zakázat, odsoudit. Mohl bych to třeba udělat tak, jak jsem udělal na začátku, že napíšu, že o genderu a queer podle Tvého textu toho evidentně moc nevíš. A tím bych mohl skončit. Ale neskončím, bylo by to jednoduché!

Co je tedy gender? Gender je koncept, pojmenování pro uchopování variability mužskosti a ženskosti v kontextu sociálních interakcí. Gender je to, jak ve společnosti každý z nás "dělá" (toho správného) muže a (tu správnou) ženu. To, že se někdo narodí s penisem neznamená, že se automaticky narodil jako sportovec, pivař, matematik (atp. co je stereotypně "vlastní" mužům), nebo ta, co se narodí z vagínou, neznamená, že nemá ambice, maximálně jako učitelka, kuchařka, jejím jediným snem je mít kupu dětí a prát špinavé fusekle svému pivaři. Tady viz jakýkolik základní text genderových studií (Ranzetti/Curran, Oakleyová, Valdrová, ...) v logice citátu Simone de Bouvoire "ženami se nerodíme, ženami se stáváme".

Gender není žádný anarchizmus je to pouze jiné, přesnější a flexibilnější pojmenování toho, co tu je a bylo (ovšem se historicky proměňovalo, nebo i v rámci jiných kultur se projevuje jinak - díky konceptu genderu, pak je možné lépe porovnávat vývoj i kultury mezi sebou). To proto, že škatule "pohlaví" by nás vedla k tomu, že bychom měli pouze jeden druh muže a jeden druh ženy, a to tak není, že? Rozhodně Ty, coby gej, už jen tím, že máš sexuální a partnerské vztahy s muži, že ses musel sobě vnitřně, a pak třeba i veřejně (rodičům atp.) vyoutovat, jsi jiný než heterosexuální muž. Máš, coby biologický muž jinou životní zkušenost (jinou mužskou genderovou identitu). Gender umožňuje hovořit o různých genderových identitách, tedy o tom, co se sice váže na biologické pohlaví, ale má různé sociální konsekvence, podoby, dynamiky atd. Různé genderové identity muže-gaye jsou pak třeba tzv. medvědi, kožeňáci, tzv. princezny nebo mušky; starý gay, který prožil 40 let za komunizmu má prostě jinou genderovou (zde tedy mužskou homosexuální) identitu než ten, který se narodil až po roce 1989, prostě proto, že mají jinou životní zkušenost coby muži, coby gayové, coby lidi. Tohle koncept genderu dokáže (na rozdíl od označení "pohlaví") zachytit.

Genderová studia jsou pak akademický obor, který zkoumá, konceptualizuje, vytváří teorie, popisuje. Není to žádný pohlavní anarchizmus, spíše naopak, tím, že škatulkuje, je poměrně hodně normativní. Co je ale pravda, je asi méně normativní jako sexuologie, nebo biologie, která má jen dvě pohlaví, kam se musí vejít všichni na planetě, kdo se nevejde, je deviant. Proto (jak ty trochu toporně neskloňuješ) "gender studia" (nikoliv "gender studie", což by jazykově měla být nějaká studie zabývající se genderem) nemají jako taková ambici vystupovat a vymaňovat se z akademické roviny. Samozřejmě jsou (jako i u jiných věd, jako je třeba i jaderná fyzika, optika, biomedicína atp.) jisté aplikační prostory, jednomu z nich se napříklád říká gender mainstreaming, dalším může být genderově citlivá pedagogika, genderová optika by měla být komplementární např. v sexuální výchově. Všeobecně jde o vytvoření kritického a reflexivního myšlení, jisté citlivosti k tomu, že naše společnost a její genderový (a stále ještě patriarchální) řád diskriminuje určitou část populace, konkrétní skupiny a jedince. A naše současná (euro-americká, západní, ...) altruistická společnost si klade za cíl nediskriminovat (a tady nemluvím jenom o genderové diskriminaci, ale jakékoliv jiné). Diskriminace je totiž násilí, zpravidla symbolické, reprodukuje se v jazyku, symbolech, institucích, médiích, rituálech, v socializaci atd. Společnost se vyvíjí, stále, proto společenský řád, který se zdál být dobrý kdysi, už dnes dobrý být nemusí, protože je diskriminační vůči určitým lidem.

Poslední mojí poznámkou k genderu je to, abychom si uvědomili, že koncept genderu vychází z feministické kritiky a myšlení, a že díky (a skutečně DÍKY) feminizmu mohou ženy volit, mít vyšší vzdělání jak 4 třídy základní, mohou vlastnit majetek, nejsou prodávány např. za krávy, ale vdávají se z vlastního rozhodnutí. A to jsou vymoženosti ne starší jak 100, ale často ještě méně let. Díky feminizmu se Ty můžeš označit jako gay (nebo "gej" chceš-li), protože díky zvýšení genderové citlivosti (otevření tzv. ženské otázky) byla narušena hegemonie absolutní dominance mužství (rozuměj toho heterosexuálního), a mohlo vzniknout i gay a lesbické hnutí, homosexualita byla dekriminalizovaná, demedicinalizovaná a dokonce byla někde i dána na roveň heterosexualitě např. možností sňatků. Uvědom si a uvědomme si, že to, že gaye nezavírají do vězení (případně nekamenují, neuřezávají jim různé kusy mozku, nepouští jim žilou, nebo do nich nepouští elektřinu) je věc, kterou "máme" vlastně až od 60. let 20. století, že do nás necpou prášky a nemusíme s naší zálibou v mužích (a lesby v ženách) chodit k psychologovi nebo psychiatrovi máme v Česku až od 90. let.

Proto je tvoje odmítnutí queer ještě více zarážející a vlastně smutně humorné. Protože to, co ty, coby gay (vlastně docela komfortní život) máš možná nějakých 20 let, upíráš těm jiným, co se nevejdou do bipolárních škatulí hetero-homo, muž-žena. Vždyť přece před 40 lety jsi měl jenom dvě škatule muž a žena, jako gay jsi neexistoval, nebo to znamenalo, že se musíš jít léčit, nebo je tě nutno jinak odstranit ze společnosti, abys jí neohrožoval, protože jsi úchyl.

Tvoje odmítnutí "queer" pramení asi také z toho, že v Česku je tahle nálepka používána pro obyčejné (společné) přelepení nálepek gay, lesba, transsexuál (možná ještě bisexuál). Ale to queer NENÍ. Queer je prostor, kde není třeba se zařazovat do existujících škatulí, které tím, že mají stanovené hranice, diskriminují a způsobují symbolické násilí na jedincích, kteří nechtějí nebo nemůžou se do těchhle pár škatulí vecpat. Queer neznamená kolonizaci všeho jiného, než je normativní heterosexualita (do queer se dají zařadit i non-konformní heterosexuální identity a chování). Queer není primárně o sexu, o tom, spát s kýmkoliv / s čímkoliv. Queer je prostor pro ty, kteří stojí mimo normativní heterosexualitu a MIMO NORMATIVNÍ HOMOSEXUALITU (což jsou ti a ty, kteří se chtějí označit jako gayové a lesby, kteří se chtějí registrovat, žít v párech, moci adoptovat děti atp. (čili v zásadě překlopit heterosexuální pertnerské normy)).

Označení sebe jako queer (stejně jako třeba gay, bi, nebo pražák, slávista nebo cokoli) je dobrovolný akt. Dokonce volba (čili to, že tě do toho nikdo nenutí) je pro queer naprosto zásadní, kruciální. Kdo je tedy queer? To není kluk co je na kluky, co chodí do Termixu, spí s klukama a chce někdy třeba žít s jedním klukem na hromádce. Přesně naopak. Učebnicově se dá jako queer označit např. transsexuální osoba, která prošla (ale ani ještě nemusela) hormonální a chirurgickou přeměnou a její výsledná vizáž neodpovídá běžným představám o tom, jak vypadá správný muž nebo žena. Pro takovou osobu je těžké (majíce za sebou životní zkušenost min. 18 let v těle jednoho pohlaví a více či méně úspěšných 18 let hraní jednoho genderu, s vědomím nepatřičnosti, jinakosti, obrácenosti), když vypadá jako femininní muž, nebo maskulinní žena, se jednoduše zařadit, resp. pro okolí je toto taky dosti těžké. Rodí se také jedinci, kteří mají oboje, nebo pořádně nevyvinuté ani jedny pohlavní orgány (tzv. intersexuálové, dříve používaný název hermafroditi, což je jen část intersexuálů). Nebo se rodí biologické ženy, mající chromozomy XY. Jsou mezi námi lidé, kteří vypadají androgynně (v 80. letech si na tom hodně osobností pop kultury založilo image - David Bowie, Boy George, Princ...). A tak dále. Naše společnost (včetně gayů jako jsi ty) je ale natolik normativní, že tyto lidi (a spoustu dalších) NUTÍ, tím že vytváří podmínky, které jim nejsou příjemné a diskriminující, k volbě, kterou ti lidé nechtějí.

Za komunizmu, když neexistovaly informace o tom, co je transsexualita, pro takové lidi neexistovala volba, protože o ní prostě nevěděli, docházelo (podle odhadů) až k 50% sebevražednosti. I homosexualita byla dříve častým důvodem pro sebevraždu. Dnes není. Buďme za to rádi, žijme - a nechme žít ty, kteří chtějí být queer.

Chápu, že je těžké přistoupit na to, že svět, není tak přehledný, jednoduchý a jednoznačný jak bychom chtěli. Náš svět, naše společnost se atomizuje, individualizuje, pluralizuje, to je fakt. Chápu, že přidat další identitu vedle hetero, homo, bi, trans, dělá náš svět zase nepřehlednějším. Ale ... a teď bych mohl opsat všechno, co jsem napsal výše. Shrnu to ale takto:

Anketa

Souhlasíte s postulací, existencí a potřebou "queer a gender významů"?

Před tím, než, milý geji, budeš veřejně kritizovat genderová studia nebo queer, tak si o tom něco zjisti, protože jinak to budou jenom plytké hospodské povídačky, které nejsou argumentačně, významově (a dokonce ani jazykově) konzistentní. Také se, my milí gayové a lesby, zamysleme a podívejme se přes vlastní, mladý a krátký stín. Vybojovali jsme (možná lépe řečeno, někdo - gay a lesbičtí aktivisti a aktivistky - nám vybojovali) to, co teď máme, už to bereme jako samozřejmé, výsostné a nedotknutelné! Ano, proč ne, je to naše homo-bydlo pěkně teplé a útulné. Ale podívejme se přes ten stín, nechováme se jako heterosexuální většina v 60. - 90. letech 20. století? Tím, že se vedle nás přistěhují ti queeři, začne nám do toho našeho bydýlka táhnout, bude nám v něm zima, nebo máme jenom iracionální strach, že ztratíme své postavení privilegované sexuální (nebo genderové, cheme-li) minority? Máme vůbec právo na to říkat, že někdo nemá právo na to mít vlastní identitu, když jsme ji ani my ještě před 20 lety neměli? Takhle náhodou, tím, že jsme si vyseděli to pěkné teplíčko v tom bydlu, nejsme teď papežštějští než papež, nebo spíš normativnější než normativci, rozuměj, nejsme my, milí gejové (a lesby) heterosexuálnější než heterosexuálové?

Zdeněk Sloboda

gay, sociolog a přednášející genderová a queer studia na Karlově Univerzitě

odeslat

Související články

Diskuse

15.11.2009 13:17

Andy

Gay už nejsou, už jsou jen queer pořady, queer akce, queer aktivisti. Gay už nejsou, už jsou jen buzny. Se nedá divit, že obyčejný člověk v tom má guláš. Se nedá divit že podle výzkumů by matky raději měli dítě postižené srdeční vadou než aby bylo gay, že za sousedy lidi ze všeho nejvíc nechtějí Romy a gaye atd. Nepomůžou proklamace zasloužilých gay aktivistů jak je to tu všechno super, samá tolerance, žádné problémy. Gay hnutí je zmrtvělé, povinně politicky vděčné, jde mimo mladé, mimo aktuální reálné problémy. Teď letí být queer, být správně buzňovatej, být in. A zřejmě je to i mediálně vděčné. Gayové si podřezávají větev sami pod sebou a kálej do vlastního hnízda. V Praze v určitých kruzích se to možná zdá jako pohoda, ale nejsou pupkem světa.

13.11.2009 18:17

Karel Tichý

Jak se chápat!? Díky Zdeňku za osvětlení pojmů.

Jasně že jsem ovlivňován mediální výchovou, jak píšeš, ale také okolím ve kterém žiji a pracuji. Nejsem sociolog, nestuduji teoreticky genderová a queer studia a z přednášek sociologie si pamatuji maximálně jen základy. Za těch 12 let, co jsem veřejně vyoutovanej jsem potkal a potkávám pěknou řadu různých gay skupin, které si dokonce i konkurují a je to dobře. Hlavně po tvém článku si uvědomuji, že jsem asi konzervativní gej. A s maximální sebekritičností vím, že mi dělá dobře, že se cítím fajn "a pěkně v teplíčku", když mě moje okolí bere dnes jako t.zv. "normálního geje" a že nemusím nějak dvakrát něco někde vysvětlovat, že i neznámí lidé mě berou.

Na druhou stranu neinformovanost v naší společnosti tady bude do té doby, dokud mně lidé budou říkat "Do tebe bych to neřekl!" Ale proč ne? To proto, že "mediální masáž" krmí mě a společnost především skupinou výstředních a zženštilých gejů. Je to jedna skupina gejů, A vím, že když se v jejich přítomnosti v tramvaji cítím trapně (i za naši komunitu), tak je to zase jen můj genderový stereotyp, kterým se řídím. Tím stereotypem je i ironický úsměv spolucestujících na takové geje, natož pak nějaká agresivní reakce. Je to tak. Tak jak mě příbuzní, kolegové v práci a známí berou jako geje, tak to taky chci. A nebylo to vždy jednoduché. Taky jsem si jako gej prožil svůj stres - na školách, internátu, vojně, v práci a při podpoře registrovaného partnerství v 90. letech u poslanců a s peticemi na vesnici. Kopal jsem a kopu za gej komunitu. I když bych byl mizerný fotbalista. Bořím svým příkladem stereotypy v armádě, kde se setkávám na různých útvarech po Česku s různými reakcemi, ale dosud nikdy ne přímo s negativními. Asi že to druhým sděluji s absolutním klidem a samozřejmostí. Ale za skupinu queer nebudu bojovat. Ať jdou do toho ti, co si myslí, že jsou queer a že se potřebují pod queer zastřešovat. Vyjádřil jsem jen svůj omezený názor. S queer se neztotožňuji a ani s takovou reklamou společnosti na Mezipatrech. Necítím se tak a mám v životě asi jiné priority a touhy.

Vím, co jsou to ty stereotypy a denně si jich já, ty a všichni lidé ve vzájemné interakci vymění desítky ať ve verbální, nebo neverbální podobě. Nelze uhlídat všechno. Je to tak a je těžké to měnit, když jsme jimi denně ovlivňováni. A co s tím. Feminismus bylo jistě první hnutí, které pomohlo ženám a jeho důsledky stále pomáhají homosexuálním lidem k zrovnoprávnění. Myslím ale, že se stereotypy nikdy nepodaří změnit, že vždy tady bude škatulkování, přisuzovat lidem na základě pohlaví a jakékoli role ty a ty vlastnosti, které mají zjednodušovat komunikaci, identifikaci a vzájemné soužití mezi lidmi. Problém ale je, co asi řeší a měli by řešit gender studia, že to nemá být nikdy striktní a jednoznačný. Přesto je to tak v praxi těžký. Jakmile se podaří nějaký stereotyp "anulovat", přijde zase další.

Mnohem větší problém je podle mě problém zastání se někoho, kdo je terorizován, že je gej nebo jiný nebo stačí jen zastat se gejů nebo leseb, jsou-li tématem nějakého negativního rozhovoru. Myslím, že mnozí z nás máme s tím velké problémy v naší každodennosti. I já. Takové veřejné zastání má hodně velký efekt, i když tím člověk může hodně riskovat, ale vyžaduje maximální odvahu. A přijdou třeba doby a situace, kdy kuráž jako gej lesbická komunita a snad i ti femininní metrosexuální gejové budeme hodně potřebovat!

Na přednášce Bi-lidé, bi-život, bi-sex v kavárně Vesmírna v rámci Mezipater byly posledně tři přednášející - holky. Žádný bisexuál se nedostavil. Považovaly se myslím všechny za queer. Na mě dělalo dojem, že je to dost obtížné takhle žít a samy si to leckdy v každodenním životě zbytečně stěžují, ale asi to tak chtějí. V jedné situaci říkat, že jsem bisexuálka, jindy jsem queer(jako zrovna ve Vesmírně mezi svými), jindy zase heterosexuální. S hluboké diskuze s publikem pak vyplynulo, že některé holky z publiku nebyly vůbec schopné se po hodinové přednášce jednoznačně identifikovat. Ztrácely se v pojmech, rolích a chování a nebyly schopné se jednoznačně k bi-, homo-, hetero-, trans- nebo jiných orientací a identifikací zařadit. Pak už tedy zbývala jen ta kategorie queer, kam se tedy schovají i ony. To si asi musely oddychnout. Z odborníků tam nebyl ale nikdo. Pochopil jsem tak trochu, proč si vybraly zrovna Vesmírnu, ač jinak dobrou kavárnu.

Všichni jsme ale na jedné lodi a je-li třeba duhovou vlajku dál zkoušet jinak obarvovat a zkoušet jiné kombinace barev, je to jen dobře. Nesmíme se ale ztratit a musíme znát své místo! I když po zkušenosti s Vesmírnou vím, že slovo "musíme" nemají queer rádi. Já se svými stereotypy, kterých se nechci vzdát, které mi dělají život jednodušší a dovolují se soustředit na jiné třeba důležitější věci než ty genderové, budu pořád gej.

Karel Tichý, voják z povolání.

Diskutovat mohou pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.