ColourPlanet

Přes svou mladost působí nově vylíhlá spisovatelka dospěle a odhodlaně. Podle nakladatelky Markéty Navrátilové se konečně objevila naděje pro skomírající původní českou lesbickou tvorbu. I když samozřejmě dodává nejisté „snad“. Uvidíme, jaký bude mít kniha úspěch a co nového nám autorka příště „donese“.

Jednoho listopadového večera jsme se sešli v kavárně, abychom za vás tuto „novou krev“ lépe poznali. Nabízíme vám část našeho povídání ve formě rozhovoru. Musím předeslat důležitou věc: Editu jsem nikdy předtím neviděl. I přesto jsem měl po pár minutách pocit, že sedím s člověkem přátelským a otevřeným.

Kde se vzala Edita Svatošová, dokážeš sama sebe popsat?

Této otázky jsem se bála, … podle mě nikdo nedokáže přesně popsat sám sebe. Pokusím se tedy alespoň o přiblížení. Edita je snílek, autobusový spáč, i když nyní spíše vlakový. Jsem člověk, který si nechce s lidmi moc přímo povídat, proto píšu.

Budu zářit…? Pro koho?

Původní název byl Ida, Budu zářit je vlastně z jiné povídky, která se do knihy již nevešla. Nicméně se nakladateli původní název zdál příliš krátký. Kniha vznikla, když mi bylo mezi 17. a 18. lety. Propsala jsem tehdy celé léto. Původní tvar byl ale o třetinu delší, pak jsem hodně škrtala. Učím se postupně úspornosti. Text zrál pět let a tak se z trilogie nakonec stala kniha o dvou povídkách. Napsala jsem ji pro přátele a až jejich zájem mě donutil otravovat nakladatele.

Je kniha o tobě?

Všechny postavy mají svůj reálný předobraz. Nicméně musím odpovědět, že ne, není to o mně.

Co mladou holku donutí sednout a napsat knihu?

Hledala jsem podobnou knihu, vážně. Něco takového mi tady chybělo, možná něco o mentalitě českých žen.

Jak se píše o něčem, co heterosexuálové nemusí zcela pochopit?

Tím, že jsem knihu psala spíše pro sebe, takto jsem neuvažovala. Je o vztazích a je jedno, kdo stojí na které straně. Přes tragiku jsou zde hřejivé momenty a závěr je pozitivní. A dokonce mám reakce od heterosexuálů, že je kniha obohatila. Takže snad nepobuřuje.

Proč se příběhy odehrávají na přelomu dvou režimů? Záměr?

V této době jsem se narodila, a proto všechny reálie pocházejí z matčina vyprávění. Fascinuje mě pomalost té doby. Nebyly mobily, nebyl takový výběr věcí. Existovaly jasné hranice. Dnes je vše otravně dostupné. Věci se mohou řešit hned – dnešní doba je urychlovačem a tím i znehodnocovačem.

Bylo složité dostat knihu do tisku?

Vlastně jsem se ani moc nesnažila. Prostě jsem obeslala pár vydavatelů a k mému překvapení se z jednoho ozvali. Tím byla Eroika.

Co ti říká aktivismus LGBT?

Jsem ze své povahy introvertky spíše pozorovatelkou. Fandím jim, ale forma aktivismu mi přijde lehce zbytečná. Heterosexuálové také nemají potřebu demonstrovat, že jsou heterosexuální. Navíc si myslím, že v Čechách je pokroucený feminismus, celá problematika je spíše o lidech, než o pohlaví. Já sama nemám potřebu dávat najevo okolí, jaká jsem. Jsem šedou myší. Když zmizím, nikdo mě nehledá. A to mi vyhovuje.

Knihu můžete zakoupit ve Queershopu zde.

autorem fotografií je Josef Matyščák.