ColourPlanet

Stal jsi se díky emitaci nového časopisu pro gaye opět středem pozornosti, cítíš nějakou změnu?

Ani ne, po pár zkušenostech jsem si to srovnal v hlavě a opravdu už nechci být vidět. V podstatě jsem se i snažil zůstat maximálně “utajený” i přes to, že to v souvislosti s časákem nejde řešit na 100%. Mám za to, že pokud je člověk vidět, přináší to určitá omezení a vážně si moc přeji uchovat si možnost jít se v pátek nebo v sobotu vyřádit do gay klubu bez pocitu, že mě někdo sleduje se záměrem “přichytit mě při činu”...

Můžeš nám přiblížit svůj nový projekt?

Chci lidem něco dát. Není to tak dávno, kdy jsem se sám vypořádával se svojí sexualitou a jak asi většina z nás ví, nejde o nic příjemného. Tenhle projekt je z jedné své části taky snaha eliminovat podobný stavy k bodu blížícímu se minimu. Oukej, možná jde o naivistickou představu, ale nejsou právě tyto růžový brejle na životě to jedno z mála, co je krásné?

Kolik lidí ho připravuje? Pro koho je určen?

První číslo připravili 3 lidi, pro další čísla bude tým už širší. Pro koho je určen? Pro každého, kdo si chce přečíst něco o klucích, co milují kluky. Myslím, že “gay-lifestyle” jako hlavní zaměření na českém časopiseckém trhu chybí i přes to, že čtenáři by byli. A gay-lifestyle se nemusí týkat jenom gayů. Vždyť přece každý z nás má spoustu kamarádek, které s naší komunitou víceméně sympatizují a zajímají se o nás, dění kolem nás, naše vztahy, které jsou jiné a tak nějak všechno, co se dotýká existence bytosti mající sexuální preferenci odlišnou od většiny. Zkrátka LUI je pro každého, kdo se svobodomyslně rozhodne, že si ho chce přečíst :)

Jaký je to pocit, když se ocitneš v centru zájmu bulváru?

Hmmm... Přemýšlím... Z mého pohledu je bulvár extraktem souboru několika málo lidských vlastností, které se nedají zařadit do kategorie pozitivní. Kdybych si tohle neuvědomoval, asi by mě to štvalo. Pocit... řekl bych neutrální. Na jednu stranu se směji přízemním reakcím, které moje osoba v někom mohla vyvolat už jenom tím, že je, bavím se nad viditelným, primitivním vztekem. Na straně druhé si říkám, kolik lidí se těma žbleptama nechá ovlivnit. Ve výsledku si ale uvědomím, že takový jedinci mě vlastně vůbec nemusí zajímat...

Zakládají se bulvární informace na pravdě?

Na každém šprochu pravdy trochu. Záleží ale, jak se celá věc podá. Když někdo chce, může zcela nevinnou informaci předělat do podoby fantasmagorického “skandálu”. Pokud bych měl mluvit konkrétně, je faktem, že moje šatní skříň rozhodně nepraská ve švech. Naja... holt žiji a veškeré výdaje si platím sám, nejsem na nikom závislý a do toho ještě financuji jiný projekt. A že ta nezávislost a svoboda stojí za pouze do poloviny zaplněnou skříň? No co se dá dělat :) Raději volím svobodu :)

Máš potřebu se nějak oficiálně vymezovat vůči pomluvám?

Měl jsem. Když tě někdo pomlouvá, evidentně se o tebe zajímá. A nezájem je horší.

Pokud vím, byl jsi jeden čas dokonce redaktorem bulvárního serveru? S tím je konec?

Redaktorem bulvárního webu jsem sice byl, ale bulvár jsem nepsal. Se vším tím bahnem je konec.

Jak si vysvětluješ takový názorový rozptyl u svých bývalých "kolegů"?

Nešlo o kolegy, nýbrž o lidi, kteří něco chtěli a protože šlo o něco, co mě baví, vyhověl jsem a ze svého naivního naturelu pomáhal zadarmo. To, co nyní předvádějí, si vysvětluji jako zoufalství, vztek a nevyrovnanost... Prostě něco jako před Velkým třeskem. Směsice příšerně nepříjemných emocí, vyvolaná evidentně pravdivou poznámkou, se někde v tom zkaženém nitru pod tlakem kumuluje, až to všechno bouchne a „voilá“ – je z toho snad nejdelší článek, co kdy na jejich webu vyšel :) A to mluví za vše.