ColourPlanet

Na toto, a na všechny ty parky, veřejné záchodky, ruské kasárny, špinavá nádraží a na své kamarádky s neodolatelnými jmény (Klokanice, Olešnická, Kokarda, Romča Pekařová, Flóra Restaurátorka, Kornélie Lázeňská), s dojetím vzpomínají uvadající krasavice Patricie a Lukrécie.

Vypravěčem v pozadí je mladý spisovatel Michal (“Michaška Literárka”), se kterým se ve druhé části knihy ocitneme na buznovské pláži Chlípnici (částečně fiktivní oblast zpustlých pláží na pobřeží Baltského moře), tentokrát však už v čase drsného kapitalismu. Ale i tady se to hemží pitoreskními postavičkami, které mají hrůzu ze všech těch gayů, kteří si říkají mužskými jmény a bojují za svá práva, a z bohatých Buzen Elegánek z velkoměsta.

Ukázka

Kokarda byla známá na pobřeží Polska. Buzny jí říkaly Kokarda, poněvadž dělala do mašlí. Mluvila nosem. Ve velkým atlasu polských buzen je u Kokardy v pravým dolním rohu přeškrtnutej talíř.

- … jednou jsem byla na pláži v Dabcích a ptám se jedné takové hérečky:

A slyšelas o Kokardě? - zamračila se:

- To je hrozná babizna, ta Kokarda… Když byla jednou na zahraničním zájezdu, cpala se k zájezdům ze SRN, šla za nima do hotelu, vlezla do restaurace a celej švédskej stůl šup do igelitky (takové té s nahatou babou na motorce) a pak odkráčela jakoby nic. A na holandě, jak přijel do pleháče vošoust a buznama se jen hemžilo, začala Kokarda hulákat chlapským hlasem:

- Bij a bij a bij, buuuuzeranta do hlavy!!!

To se ví, všechny hérečky se rychle zdejchly, Kokarda vlezla do plecháče a měla toho vošousta celýho pro sebe.

Kniha je k zakoupení ve Queershopu zde:

Tomáš Adam