ColourPlanet

Na konci padesátých let dvacátého století byl Herbert Tobias rebelem a hvězdou německé fotografické scény. Dnes si na jeho jméno vzpomenou jen nemnozí pamětníci. Jeho obrazy jsou však dobře známé: Andreas Baader s obnaženou horní polovinou těla, mladý Klaus Kinski, herečka Hildegard Knef, Nico, hrající si děti a erotické módní fotografie. Tyto snímky se zapsaly hluboko do obrazové paměti a Herbert Tobias se díky nim stal v odborných a znaleckých kruzích opravdovou legendou.

Retrospektiva fotografií Herberta Tobiase je příbližně se 150 exponáty doposud nejobsáhlejší prezentací rozmanitého životního díla tohoto významného německého fotografa, který zemřel v roce 1982 ve věku pouhých 57 let. Výstava probíhá v pražské Galerii Rudolfinum až do 28. března 2010.

Fotografické dílo

Rusko

Herbert Tobias se dostal k fotografii jako autodidakt. Jako mladý, teprve devatenáctiletý voják fotografoval na ruské východní frontě. Již tyto obrazy prozrazují jeho neobvyklý pohled na skutečnost. Jejich metaforická hloubka a symboličnost dalece přesahují jak běžnou válečnou fotografii, tak i upomínkové snímky mladého vojáka.

Paříž

Vlastní fotografická dráha Herberta Tobiase začíná v Paříži, kde umělec žil v letech 1951 až 1953 se svým přítelem Dickem. Zde vznikly náladové městské výjevy, působivé portréty existencialistické bohémy a první módní snímky pro časopis Vogue.

Berlín

Poté, co se Tobias vrátil do Německa, získal v krátké době jméno jako fotograf. Kritika byla nadšená jeho snímky, plnými „sladce jedovaté erotiky“ a popisovala je slovy „dráždivé jako živá skutečnost, překypující atmosférou pikantní svůdnosti“. Nekonvenčního fotografa, který se nezajímal o běžné trendy, si brzy všimli módní tvůrci a časopisy, zakázky renomovaných módních domů na sebe nedaly dlouho čekat. V módních fotografiích mohl Tobias dát volný průchod své zálibě v překvapivě inscenovaných fotografiích. Zvláštní kouzlo a lesk mají především jeho snímky z nočního Kurfürstendammu.

Současně s módními zakázkami vznikaly působivé obrazy zničeného a později rozděleného Berlína. V těchto fotografiích kreslí Tobias psychogram města, ve kterém žil až do roku 1969. Vystupuje zde do popředí absurdní poezie všedního dne v troskách města, ale také poválečná touha po životě, přitom zde není ani stopy po falešném patosu a sentimentalitě. Tobiasovy obrazy jsou nositeli ducha doby a zároveň nadčasové přítomnosti.

Emocionální působivostí se vyznačují i početné portréty. Ústředním tématem jeho fotografií je člověk, či přesněji řečeno muž. Fotograf neskrývá svou homosexuální perspektivu, naopak ji staví do popředí. Tobiasovy portréty ožívají intimním dialogem s modelem a jsou protkané sugestivní smyslností a touhou. Ofenzivní prezentace vlastní homosexuality v době, kdy byla homosexuální aktivita předmětem trestního stíhání, mohla být chápána jako politický postoj.

Život

Stejně jedinečný a neopakovatelný jako jeho fotografické dílo byl i Tobias sám. V polovině šedesátých let vystoupil zcela záměrně z rozjetého vlaku své kariéry. Následovaly roky plné excesů, kdy fotografie hrála jen druhotnou roli. Rebel, který utvářel svůj život podle vlastních pravidel, dával průchod své touze po extrémech a extázi, která prýštila z neutišitelné touhy po životě. Ta se v jeho obrazech projevuje někdy v poeticko-melancholické poloze, jindy v patetické teatrálnosti. Od poloviny sedmdesátých let nalezl Tobias nové pole působnosti v gay magazínech. Fotografie a texty, které tu zveřejňoval, mu získaly proslulost na homosexuální scéně.