ColourPlanet

Jasně že jsem ovlivňován mediální výchovou, jak píšeš, ale také okolím ve kterém žiji a pracuji. Nejsem sociolog, nestuduji teoreticky genderová a queer studia a z přednášek sociologie si pamatuji maximálně jen základy. Za těch 12 let, co jsem veřejně vyoutovanej jsem potkal a potkávám pěknou řadu různých gay skupin, které si dokonce i konkurují a je to dobře. Hlavně po tvém článku si uvědomuji, že jsem asi konzervativní gej. A s maximální sebekritičností vím, že mi dělá dobře, že se cítím fajn "a pěkně v teplíčku", když mě moje okolí bere dnes jako t.zv. "normálního geje" a že nemusím nějak dvakrát něco někde vysvětlovat, že i neznámí lidé mě berou.

Na druhou stranu neinformovanost v naší společnosti tady bude do té doby, dokud mně lidé budou říkat "Do tebe bych to neřekl!" Ale proč ne? To proto, že "mediální masáž" krmí mě a společnost především skupinou výstředních a zženštilých gejů. Je to jedna skupina gejů, A vím, že když se v jejich přítomnosti v tramvaji cítím trapně (i za naši komunitu), tak je to zase jen můj genderový stereotyp, kterým se řídím. Tím stereotypem je i ironický úsměv spolucestujících na takové geje, natož pak nějaká agresivní reakce. Je to tak. Tak jak mě příbuzní, kolegové v práci a známí berou jako geje, tak to taky chci. A nebylo to vždy jednoduché. Taky jsem si jako gej prožil svůj stres - na školách, internátu, vojně, v práci a při podpoře registrovaného partnerství v 90. letech u poslanců a s peticemi na vesnici. Kopal jsem a kopu za gej komunitu. I když bych byl mizerný fotbalista. Bořím svým příkladem stereotypy v armádě, kde se setkávám na různých útvarech po Česku s různými reakcemi, ale dosud nikdy ne přímo s negativními. Asi že to druhým sděluji s absolutním klidem a samozřejmostí. Ale za skupinu queer nebudu bojovat. Ať jdou do toho ti, co si myslí, že jsou queer a že se potřebují pod queer zastřešovat. Vyjádřil jsem jen svůj omezený názor. S queer se neztotožňuji a ani s takovou reklamou společnosti na Mezipatrech. Necítím se tak a mám v životě asi jiné priority a touhy.

Vím, co jsou to ty stereotypy a denně si jich já, ty a všichni lidé ve vzájemné interakci vymění desítky ať ve verbální, nebo neverbální podobě. Nelze uhlídat všechno. Je to tak a je těžké to měnit, když jsme jimi denně ovlivňováni. A co s tím. Feminismus bylo jistě první hnutí, které pomohlo ženám a jeho důsledky stále pomáhají homosexuálním lidem k zrovnoprávnění. Myslím ale, že se stereotypy nikdy nepodaří změnit, že vždy tady bude škatulkování, přisuzovat lidem na základě pohlaví a jakékoli role ty a ty vlastnosti, které mají zjednodušovat komunikaci, identifikaci a vzájemné soužití mezi lidmi. Problém ale je, co asi řeší a měli by řešit gender studia, že to nemá být nikdy striktní a jednoznačný. Přesto je to tak v praxi těžký. Jakmile se podaří nějaký stereotyp "anulovat", přijde zase další.

Mnohem větší problém je podle mě problém zastání se někoho, kdo je terorizován, že je gej nebo jiný nebo stačí jen zastat se gejů nebo leseb, jsou-li tématem nějakého negativního rozhovoru. Myslím, že mnozí z nás máme s tím velké problémy v naší každodennosti. I já. Takové veřejné zastání má hodně velký efekt, i když tím člověk může hodně riskovat, ale vyžaduje maximální odvahu. A přijdou třeba doby a situace, kdy kuráž jako gej lesbická komunita a snad i ti femininní metrosexuální gejové budeme hodně potřebovat!

Na přednášce Bi-lidé, bi-život, bi-sex v kavárně Vesmírna v rámci Mezipater byly posledně tři přednášející - holky. Žádný bisexuál se nedostavil. Považovaly se myslím všechny za queer. Na mě dělalo dojem, že je to dost obtížné takhle žít a samy si to leckdy v každodenním životě zbytečně stěžují, ale asi to tak chtějí. V jedné situaci říkat, že jsem bisexuálka, jindy jsem queer(jako zrovna ve Vesmírně mezi svými), jindy zase heterosexuální. S hluboké diskuze s publikem pak vyplynulo, že některé holky z publiku nebyly vůbec schopné se po hodinové přednášce jednoznačně identifikovat. Ztrácely se v pojmech, rolích a chování a nebyly schopné se jednoznačně k bi-, homo-, hetero-, trans- nebo jiných orientací a identifikací zařadit. Pak už tedy zbývala jen ta kategorie queer, kam se tedy schovají i ony. To si asi musely oddychnout. Z odborníků tam nebyl ale nikdo. Pochopil jsem tak trochu, proč si vybraly zrovna Vesmírnu, ač jinak dobrou kavárnu.

Všichni jsme ale na jedné lodi a je-li třeba duhovou vlajku dál zkoušet jinak obarvovat a zkoušet jiné kombinace barev, je to jen dobře. Nesmíme se ale ztratit a musíme znát své místo! I když po zkušenosti s Vesmírnou vím, že slovo "musíme" nemají queer rádi. Já se svými stereotypy, kterých se nechci vzdát, které mi dělají život jednodušší a dovolují se soustředit na jiné třeba důležitější věci než ty genderové, budu pořád gej.

Karel Tichý, voják z povolání.