ColourPlanet

Moje zpětný přivykání si z irskýho prostředí na to český, resp. pražský probíhá pomalu a těžce. A protože v linii toho mýho zamotanýho osobního života je ona aklimatizace velmi bolestivá, zanícená a roznípaná dramatickými událostmi, o kterých zatím ještě nejsem schopen v týhle chvíli mluvit, pokusím se spíše obecněji vyjádřit svůj názor na to, jak se to tady – alespoň v mých očích – všechno proměnilo, změnilo. O nějakou hlubší společenskou analýzu se snad ani nechci pokoušet (politika na hov..., ekonomika na větší), proto se raději zaměřím na popis změn prozaičtějších, nikterak třeskutě významných: totiž jako příležitostná, ale zato prvotřídní dejvická buzna s drsnou irskou zkušeností chci jen tak povrchně popsat proměnu toho viditelnýho pražskýho gay života, tak jak se odehrála během těch dvou let, co jsem tu nebyl.

Tak předně: nesouhlasím s těmi všemi navrátilci, případně pendlery, co střídají buzní život v ČR s tím v Irsku, a tvrdí, že čeští kluci jsou hezčí než ti irští (o holkách to ale platí bezezbytku!). Jo, možná víc vystajlovaní, ale rozhodně ne hezčí. Přešlechtění, umělejší, nepřirozenější, většinou bez originality. Navíc – a to mi došlo okamžitě – je pražský gay hejno studený. Cold. Chladný, nepřístupný, bez špetky humoru, bez náznaku sebeironie. Berou sebe a svoji pečlivě pěstěnou image až příliš vážně.

Co se zevnějšku a především účesu týče, musím říct, že gay Praha je trapně přestajlovaná. Fakt nehezky. Často dost amatérsky, až se musím smát. Někdo by měl konečně ve Valentýnu vyvěsit informační plakátek, že účes “beckhamovskej kohout“ už dobrejch deset let neletí! A proboha melíry? To už snad ani není k smíchu…

Co se hadrů týče je pražský buzivo vcelku jednoznačně rozděleno do dvou táborů.

Polovina pražskejch buzniček je přeplácaná, přeumělkovaná a v tý svý zoufalý snaze být osobití tu svou originalitu absurdně ztrácejí a stávají se členy hloupýho valentýnskýho stáda. Pár rychlopoznatků získanejch útržkama zrozhovorů z právě popsanýho uniformovanýho gaystva: New Yorker je prej trapnej a out, Kenvelo je pro socky. Když už aspoň trochu něco obstojnýho, tak teda Jack&Jones nebo Diesel. H&M je pro přezrálý vyježděný buzny nad třicet. Nezbytný pro kvalitní gay život v Práglu je ale prej rozhodně něco extrapřihřátýho z Topmana v Palladiu (nejzoufalejší evropská pobočka tohohle labelu!), hlavně to musí bejt poznat, že to je Topman.

A pak je tu druhá půlka teplometů z hlavního města: alternáči. Jejich hnízdem je třeba ta strašná díra Café Érra v Konviktský ulici, místo, kde se vám dostane (pokud vůbec) šokujícího zákaznickýho servisu – banda arogantních buzen, ze kterých nevíte, kdo je obsluha neobsluha a kdo je jen spřátelená verbež povlávající okolo, vás náležitě svou přezíravostí za vaši pošetilost, že jste se rozhodli v tomhle kanálu utratit nějaký peníze, potrestá. No ale zrovna tohle je jedno z míst, kde se rojí – alternáči. V příšernejch hadrech (proboha co to je za šokující módu nosit tyhle podivný kalhoty: jakože nějaký levně vypadající jednobarevný pants s kostičkovaným kusem látky přes kolena a přes prdel?! To tu má každej druhej!) a v katastrofálních botech (co je to za mánii nosit vPraze krosový, případně trekový šněrovačky na horský tůry? Plánují snad všichni zdejší teploušci výpravu na Brokeback Mountain?) k vám přijdou somrovat cigáro. Jsou většinou bez práce, na podpoře, nemytí, už několik dní přikrmujou levnou opici, nadávají na systém, vysmívají se provařenejm internetovejm gay tajtrlíkům a na veřejný wifině stahujou nějakou filmovou alternativu, případně apdejtujou svoje gay levičácký blogy plný zbytečnejch nesmyslů.

Obě skupiny výše popsanejch pražskej buzniček mají však něco společnýho: všichni nosí BAŤŮŽKY (první polovina třeba s logem LV, druhá většinou odřenej no name). Ať už jdou do hospody na jedno, nebo v noci do klubu, baťůžek mají vždycky sebou. Tak si říkám, co vněm mají? Kapesníčky? Pálený cédo Patricka Wolfa? Fakt nevím.

A ještě jedna věc mě tu překvapila. Podle všech těch českej íbojsů a přihřátejch skupin na fejsbuku by si jeden řekl, jak pěkně košatej, barevnej a rozvinutej je život pražský gay mládeže. Ale pravda to není. Spousta zdejších buzniček žije pouze ten virtuální gay život, za svoje internetový profily s krásnýma studiovýma fotkama se schovávají. Na nich jsou totiž sexy, trendy, s BEL AMI úsměvem a celkově dost cool for school. Ale když je pak potkáte v reálu, "sexy pel" je v pánu, stejně tak na netu prezentovanej důvtip, nadhled. Nějakej alespoň obecnej přehled o běžnejch věcech dost často chybí úplně. Často zbývá jen prázdná schránka. Zato s beckhamovským kohoutem nebo kostkovanejma záplatama na kalhotech.

No každopádně je to tu v Praze jiný.

Ale naštěstí některý věci fungujou v Irsku i v Praze na stejný bázi a na stejný úrovni. Anonymní gay sex, třeba.

Honza, storyofbiboy.sblog.cz

Diskutovat mohou pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.