ColourPlanet

Díky svému hlasu patřil Miroslav Moravec, narozený 6. ledna 1939, mezi elitu dabingových herců. Propůjčil ho například inspektoru Kojakovi, komisaři Moulinovi, Belmondovi či Fantomasovi.

Narodil se na pražském Žižkově a už za studií hrál s ochotníky a přes nesouhlas rodičů se pokoušel o přijetí na pražskou Státní konzervatoř. Po opakovaném nepřijetí (nakonec dálkově absolvoval roku 1962 DAMU) se rovnou stal profesionálním hercem. Zprvu musel projít oblastními divadly: mostecké Divadlo pracujících (1960 až 1962), Divadlo Pohraniční stráže v Chebu (1962 – 1964) a zlínské Divadlo pracujících (1964 – 1968).

Odešel do Prahy a stal se členem Divadla za branou režiséra Otomara Krejči (1968 – 1972), Divadla S. K. Neumanna v Libni (1972 – 1988), Městských divadel pražských (1988 – 1996) a vysněného Divadla na Vinohradech (1996 – 2004). Na sklonku svého života již hostoval na různých pražských scénách (např. Divadlo Metro).

Ač byl ženatý a měl syna, patřil mezi nemnoho českých gay umělců, kteří svoji sexuální orientaci zcela neskrývali. Bylo velmi snadné ho potkat v klubech či lázeňských místech určených právě gay klientele.

Miroslav Moravec hrával charakterní role, často intelektuály, statečné hrdiny, jímž nechyběl smysl pro jemný humor, sebeironii a nadsázku.

Na filmovém plátně se mihl poprvé už v roce 1956 v úloze německého vojáka ve Weissově dramatu Hra o život. Do svého příchodu do Libně se „ohřál“ ve filmových ateliérech jen zřídka u malých rolí: mladík před hotelem v dětském filmu Ivo Nováka Štěňata (1957), voják u závory v Roháčově a Svitáčkově hudebním filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964), mladík s dlouhými vlasy v krátké grotesce Zdeňka Rozkopala a Radima Cvrčka Ten čas (1966), uhlíř ve Cvrčkově dětském snímku Táňa a dva pistolníci (1967) a Jirkův (Martin Masner) otec v dalším Cvrčkově filmu Žirafa v okně (1968).

V nastávající normalizaci se stal celkem hojně obsazovaným do menších úloh. Zlatá svatba, …A pozdravuji vlaštovky, Sokolovo, Případ mrtvého muže, Smrt mouchy, Osvobození Prahy, Zítra vstanu a opařím se čajem, Volání rodu, Tajemství ocelového města, Pumpaři od zlaté podkovy, Pozor, vizita!, Šílený kankán, Oznamuje se láskám vašim apod.

V 90. letech si zahrál i několik velkých a dodnes oblíbených rolí, ale zato v umělecky podprůměrných filmech. Např. Playgirls podle románu Vladimíra Párala, byl svérázným a duševně nemocným náměstkem ministra vnitra v trilogii bláznivých crazy komediích Byl jednou jeden polda I., II. a III. Jaroslava Soukupa, ředitelem banky v Pasáži (1996) Juraje Herze, mafiánem Fábiem ve Spěváčkově Braku (2002). Naposledy namluvil hlas Boha v Troškově buranské komedii Kameňák 3 (2004).

Působil také v uměleckém přednesu (Viola, Lyra Pragensis, Nedělní chvilka poezie apod.), v rozhlase (Brácha, Tři mušketýři), televizi (inscenace Kosmas a paní Božetěcha, Viktor Veliký, V kleštích, Hodina obrany, Vetřelci v Coloradu, a seriály 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Návštěvníci, Sanitka, Panoptikum města pražského, U nás doma, Dlouhá míle, dobrodružství kriminalistiky, Případ pro zvláštní skupinu, Hříchy pro pátera Noxe, Pomalé šípy, Bylo nás pět, Hospoda, Motel Anathema, Četnické humoresky.

Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel Cenu Františka Filipovského (2002) a Ceny Týtý (1998, 1999, 2000, 2002). Své vzpomínky shrnul do knížky Život je parádní jízda (2000). Ke konci života se potýkal s vážnými zdravotními problémy. Miroslav Moravec zemřel po těžké nemoci na nádorové onemocnění ve věku sedmdesáti let 29. března 2009 v Praze na jednom z oddělení motolské nemocnice.