ColourPlanet

Každý názor je pro mě cenný. Naše názory utvářejí naši osobnost a to, čím jsme. Proto jsem otevřený všem názorům a nevadí mi, když má někdo jiný názor než já.

Stal jsem se křesťanem z vlastní vůle, když mi bylo 21 let. Poznal jsem, že všichni křesťané nemusí být takoví, jak jsem si je představoval – nudní, ortodoxní, netolerantní pánbíčkáři, kteří tě neustále přemlouvají, že jsi hříšný a že bys měl začít věřit jako oni, a pokud jsi homosexuál, tak si najdi manželku a celý život trp. Setkal jsem se s mladými, zábavnými, otevřenými křesťany. K ničemu mě nenutili a měli mě rádi takového, jaký jsem. Dokonce jsem zažil svůj křesťanský coming out. Těžko se to dá slovy popsat, ale padl další z mých zarytých názorů - že křesťané homosexuály nechápou. Zjistil jsem, že to není pravda. Pochopili mě a přijali, a ani z jejich pozdějšího chování jsem nevypozoroval negativní změnu. Jedna osoba to nepochopila a odsoudila mě, ale nemám jí to za zlé. Nic to nemění na faktu, že člověk se nestává dobrým nebo špatným tím, že je křesťan nebo homosexuál. Vlastně za to celou dobu bojujeme. Že to, že jestliže jsme členy skupiny, automaticky to neznamená, že přebíráme obecné vlastnosti jejich členů. Proč teda slyším svého kamaráda gaye odsuzovat VŠECHNY křesťany? Není to stejně nefér, jako když odsuzuje JEDEN křesťan všechny gaye a lesby? Proč by někdo neměl být dobrým rodičem jen proto, že je homosexuál? Zejména pokud je připraven dát dítěti domov a lásku.

Respekt a tolerance k odlišnostem se mohou s principy věřícího člověka dobře doplňovat. To je můj názor. Plně respektuji právo druhých věřit tomu, v čem spatřují smysl, co jim připadá správné. Tolerance a diverzita (které mimochodem vyjadřuje duhová vlajka), to nejsou jen výrazy, patřící „k té poblázněné době s pokřivenými morálními hodnotami“. Tato slova mají daleko hlubší význam a právě jim vděčíme za to, že dnes můžeme žít ve svobodné společnosti. Podíváme-li se do historie, vždy když lidé zapomněli, co tato slova znamenají, se svět ocitl ve víru nespravedlnosti, útlaku a násilí. Ať hovoříme o útlaku těch, kteří usilovali o to, aby církev byla lepší, než ve své době byla, či ať hovoříme o jakémkoli válečném konfliktu, jakékoli genocidě. Naopak vždy, když si lidé dokázali uvědomit, že osobní vlastnosti jsou hodnotnější, než odlišné postoje, národnost či barva pleti, lidé dokázali svět učinit lepším. Právě v duchu toho, co v Bibli také stojí černé na bílém, zřejmé a neoddiskutovatelné: Bůh nás má rád všechny stejně. Takto si to vykládají i ve Španělsku. Právě v této silně katolické zemi mají homosexuálové plná práva. Včetně tolik diskutovaného práva adopcí, tedy toho tématu, které je v současnosti v české společnosti tolik aktuální. Španělská společnost prošla zejména právě v souvislosti s adopcemi zajímavým vývojem. Dnes je naprosto běžné procházet se ulicemi Madridu, Barcelony nebo třeba Bilbaa a sledovat děti doprovázené dvěma tatínky nebo maminkami, které se drží za ruce. Podobný pokrok vpřed učinil i Izrael, kde je náboženství naprosto nedílnou součástí života společnosti.

A nejedná se pouze o lidskou společnost. Vědci v roce 1995 oficiálně uznali homosexualitu u zvířat za legitimní obor výzkumu. Homosexuální praktiky byly prokázány u mnoha druhů (minimálně 1500). Homosexualita u zvířat je mnohem rozšířenější, než se předpokládá, ač se často liší od lidské, zdůrazňují vědci. Jaké mají tito jedinci postavení v tamější společnosti? Plní různé společenské funkce, které je třeba udělat, mezi něž patří např. hlídání mláďat. U jednoho afrického druhu ptáků bylo pozorováno, že homosexuální jedinci, kteří sami nemají potomstvo, pomáhají s výchovou potomků svých příbuzných. Lze pozorovat i homosexuální labutí páry vychovávající mláďata. Když si vezmete, že ČR má nejvyšší počet dětí v ústavech na jednoho obyvatele v Evropě, tak to stojí za zamyšlení.

Jakub Fidler a Jakub Trpiš