ColourPlanet

Toto dílo se sice netýká umění a gay reprezentace posledních dvou století, ale přesto s ním začneme. Daleko důležitější je totiž druhý život sochy, od svého vytvoření až po současnost. Stala se totiž ikonou gay umění.

Jak namaloval malíř Steve Walker, který produkuje realistické obrazy nahých a polonahých mužů pro trh s gay uměním, Michelangelův David je něco jako koncentrace homoerotického ideálu. Jeho umělecké kvality jdou víceméně stranou, daleko podstatnější je, že dnes spojuje homosexuální komunitu a je jakýmsi jejím maskotem.

Ovšem na každém šprochu, říká se, takže existuje celá řada seriózních referencí, že Michelangelo byl homosexuálně orientován. Musíme si ale uvědomit, že homosexualita před 19. stoletím neexistovala, takže pouze měl sexuální kontakty s muži, víc to pro něj nejspíš neznamenalo. Sigmund Freud dešifroval na dochované Vzpomínce z dětství také homosexualitu Leoparda da Vinciho, takže dva tvůrci, pilíře renesančního umění byli pravděpodobně vlastníky odlišné sexuální orientace. U Leonarda to částečně potvrdila v 90. letech nalezená kresba Angel in the Flesh (1513-1515). Objektem jeho touhy a mnoha kryptoportrétů byl žák Gian Giacomo Caprotti da Oreno, nazývaný Salai, nečistý, ďábelský. Když se nad tím zamyslím – je velmi sporné, jestli homosexuálové měli středověk, asi stejně, jako ho neměly ženy, ale je téměř stoprocentně jisté, že homosexuálové měli renesanci (srov. Saslow, J. Ganyméde in the Renaissance, 1986). V případě Michelangela byl jeho pravděpodobným milencem Tommaso De'Cavalieri, kterého rozeznáváme na mnoha kresbách Ganyméda nebo proroků na nástropní fresce Sixtinské kaple. Thommas byl prý pohledný šlechtic, kterého s Michelangelem pojilo více než třicetileté přátelství. Thomase rozpoznávají někteří historici také v Michelangelově básni, která v anglickém překladu zní asi takto:

„If I must be defeated to be blessed,

Don't marvel that one, naked and alone,

should prove a prisoner of an armored knight“

Serge Bramly píše o Michelangelovi ve své knize o Leopardovi, že byl mužem zmítaným mezi svou vášní a vírou.

Důležité však je, že se David stal ideálním mužem a to jak heterosexuálním, tak homosexuálním. Vzpomeňme, jak dychtivě na něj zírala Helena Růžičková v jedné z Troškových komedií. David je také pro turisty asi nejreplikovanějším dílem na světě a pořizovateli jsou velmi často gayové, jimž takový sádrový odlitek zdobí koupelny. Nezapomeňme na neustále se opakující reference v současné gay umělecké produkci a neustále vydávaných gay zacílených pohlednic a turistických materiálů s Davidovým přirozením. Nebo si spočtěme, v kolika logách a vizuálních identitách nejrůznějších gay podniků a projektů David figuruje.

David je zkrátka gay symbol, jeho proporce Michelangelo nevědomky, nebo vzhledem ke svému intimnímu životu vědomky „nadesignioval“ jako ideální a především nadčasové. Důkladně propracoval jeho genitálie, aby i ty vzbuzovaly touhu. Umění totiž může přechodně uspokojit touhu po něčem reálném, vyplnit jeho absenci.

© Ladislav Zikmund-Lender, 2010

Více o dějinách queer umění se dozvíte na výstavě HERE! QUEER! Homosexualita a umění 1800-2000, která právě probíhá v Domě světla, Malého 3-282, Praha 8-Karlín (stanice metra Florenc) od 12. dubna do 16. května 2010.

Více také na www.queer-art.cz!