ColourPlanet

Jiří Karásek ze Lvovic je v literatuře dobře známou dekadentní duší, která měla přirozeně otevřený vztah k homosexualitě. Jako každý dekadentní umělec velmi výrazně dbal o svou sebeprezentaci a stylizaci, o čemž svědčí například jeho používání přídomku ze Lvovic, který jeho předci už běžně nepoužívali. Součástí této sebeprezentace byly i umělecké předměty, kterými se obklopoval. Ostatně celkem zapadal do třináctera buřiče Oscara Wilda, hlavně v bodech „spokojíš se s nejlepším“ a „pochlubíš se vlastním peřím“ ve smyslu obklopíš se vytříbenými uměleckými díly. Není tedy divu, že Karáskův příbytek vyplňovala ruská ikona – Madona, perský koberec, Kristus od Františka Bílka a několik obrazů Karla Hlaváčka.

Karásek se ale brzy stal nadšeným sběratelem umění. Vytvořil sbírku polského a brzy celoslovenského umění, která se stala základem pro Karáskovu Galerii, kterou Karásek až do své smrti vedl. Měl samozřejmě několik oblíbených umělců, vybíral především z okruhu polského malíře Jacka Malcievského a jeho žáků. Jedním z nich byl i Vlastimil Hofman.

Hofman v tradici Malcievského maloval symbolicky složité alegorie, v nichž většinou také sám figuroval. Karásek mu ale zadával úkoly o hodně odlišné. Chtěl totiž po něm klasické homoerotické náměty v jednoduchém provedení a s co největším důrazem na tělesnou podobu, ale i niterné rozpoložení zobrazovaného mladíka. Právě tak vznikl Hofmanův Endymión, jak také ve svých dopisech nazýval Karáska: „Endymióne pěkný!“. Následovala díla jako Šebestián, zoufale zhroucené bezvládné tělo mladého mučedníka, nebo Ganymédes.

Ganymédes nereprezentuje tradičního nevinného chlapce, jehož co nevidět zprzní Jupiterova chlípnost, ale Hofman spodobnil dospělého muže, který je niterně rozežírán svou odlišnou sexuální touhou, kterou jen reprezentuje naznačený orel s odkazem na dávnou legendu. Hofman tak ilustroval Karáskovu povídku Ganymédes, ve které mladík právě řeší zalíbení ve snědém jižanském elegantním hostu své matky a poprvé trpí nenaplněnou láskou k osobě stejného pohlaví.

Hofman je autorem ještě obrazu Diskobolos (1925), který znázorňuje naprosto nadčasového atleta, který vyjadřuje odvěkou touhu po antickém vyrovnání těla a duše – calocagathia. Všimněme si, že v homoeroticky zaměřeném umění se nám objevují dvě snahy: jednak vytvořit, zachytit a zachovat nadčasový ideál a jednak vyrovnat tělesnost a duchovnost.

© Ladislav Zikmund-Lender, 2010

Více o dějinách queer umění se dozvíte na výstavě HERE! QUEER! Homosexualita a umění 1800-2000, která právě probíhá v Domě světla, Malého 3-282, Praha 8-Karlín (stanice metra Florenc) od 12. dubna do 16. května 2010.

Více také na www.queer-art.cz