ColourPlanet

V řadě amerických, kanadských, australských a západoevropských městech najdete čtvrtě, které vynikají velkou koncentrací gayů a leseb. Najdete je v New Yorku stejně jako v San Francisku, Montrealu, Seattlu, Bostonu, Miami, v Madridu, Paříži, Barceloně, Sydney, Rio De Janeiru, Londýně, Amsterdamu, Hamburku i v Berlíně. Queer populace tady má svá místa shodná pro ostatní městská území – od supermarketů, květinářství a obchodů s oblečením přes restaurace, bary, kluby až po cestovní kanceláře, fitcentra, divadla, galerie, kina nebo opraváře hodinek.

Queer prostor představuje pro minoritu relativní bezpečí a anonymitu, nikdo se například v newyorské Greewich Village nepozastaví nad stejnopohlavním párem, který se přes ulici vede za ruku ani nad extravagantními oděvy některých gay týpků. Lidé se tu chovají a žijí podle své přirozenosti a neobávají se, že budou někoho pobuřovat. Gay čtvrti, mnohde označená duhovou vlajkou, ale mají také sloužit jako informační centra LGBT komunity - a to i pro lidi, kteří v nich nežijí. Konají se tu průvody a akce na obranu LGBT práv, čtvrť zkrátka žije svým queer životem. Do jisté míry uzavřeným, stejně jako ghetto. Zatímco ve světě začaly první „gay vesnice“ vznikat v polovině 60 let minulého století, Evropa se k nim přidala až o 20 let později. Vedle gay ghett na starém kontinentu existují místa, která jsou charakteristická pro setkávání gayů, ale nežije v nich převážně gay populace, jako třeba v módní čtvrti Södermalm ve Stockholmu, jež zůstává otevřená pro obyvatel všech zaměření.

V Česku se před deseti lety objevily snahy o vytvoření gay čtvrti na pražských Vinohradech a pravdou je, že zde najdeme nejvíc queer podniků – především kluby, kavárny nebo sauny. Nejedná se ovšem o jednoznačné gay ghetto, za které v dobrém slova smyslu můžeme považovat okolí ulice Old Compton v londýnské čtvrti Soho nebo Le Marais v Paříži. Praha těmto úvahám nedala zelenou, na rozdíl od některých měst v USA, kde třeba radnice v New Orleans zahájila kampaň na přilákání gay a lesbických obyvatel k oživení vybraných městských oblastí.

Na druhou stranu čeští gayové a lesby současnosti nejsou typičtí sdružováním – dokladem je třeba poměrně malá účast na různých oficiálních gay a lesbických akcích, které pořádají nejrůznější spolky a sdružení. Českým gayům a lesbám zřejmě stále vyhovuje „podzemní“ způsob života, a tak jedněmi z mála podniků, kam gayové chodí přímo z ulice, a nikoliv po schodech do suterénu, zůstávají pražské kavárny Celebrity Café na Vinohradech nebo Café Café v Rytířské ulici. Protichůdné dohady o tom, zda v Praze chceme vytvořit gay čtvrť nebo ne, provázejí názory, jestli čeští gayové a lesby vlastně vůbec touží po vyčleňování anebo naopak stojí o asimilaci s ostatní většinovou společností při zachování svých práv.