ColourPlanet

40 let historie gay hnutí oslavili britští gayové a lesby velkolepým průvodem rozmanitosti, který se včera prošel ulicemi Londýna. Sobotní mejdan pro milión účastníků korunovalo prohlášení zástupkyně ministerstva vnitra, že britská vláda zvažuje legalizaci církevních obřadů stejnopohlavních párů. O tématu už v červnu hovořil premiér David Cameron, který u příležitosti Gay Pride přijal zástupce minority ve svém úřadě.

Oslavy gay hrdosti se tento víkend konaly také v Madridu, Římě, ve Vídni nebo v Helsinkách a přišly na ně tisíce lidí. Zatímco ve Vídni nebo v Madridu k žádným incidentům nedošlo, Řím a Helsinky hlásí několik zatčených provokatérů. Nikde ovšem, na rozdíl od Brna, nezasahovali těžkooděnci.

Odlišností najdeme několik, ale k těm zásadním patří ochota gayů a leseb se těchto akcí aktivně účastnit. V Česku má, bohužel, společenské angažování pro střední a starší generaci pořád ještě nádech socialismu a mladí, zdá se, necítí vůbec potřebu se do veřejného gay života zapojovat. A snahy těch několika desítek nadšenců, kteří se dobrovolně ve svém volnu snaží naše záležitosti posunout dopředu, obyčejně končívají dohady o dalším směřování anebo přízemními výčitkami, kdo pro věc udělal víc a kdo méně.

Česká gay pride, zvaná Queer Parade, potřebuje podle jedné z organizátorek Jolany Navrátilové změnit image, což je pravda. Zatímco ve světě se jedná spíš o karneval a taneční party, u nás stále převládá atmosféra demonstrace, byť dobře míněné, která se protiví nejen heterosexuálům, ale i řadě gayů a leseb. V nezasvěcených pak zbytečně probouzí otázku: „co k čertu pořád ti teplí chtějí?“.

Českým gayům a lesbám navíc schází soudržnost a vzájemná tolerance. Ano, je s podivem, kolik pletich existuje napříč gay minoritou, která je díky nim nejednotná a rozbitá na několik vzájemně nevražících partiček. Cesta ke zlepšení poměrů a veřejného obrazu gayů, leseb i Queer Parade by tedy, podle Colour Planet, měla začít zevnitř. Měli bychom si méně škodit, respektovat svou názorovou odlišnost a více si sebe i navzájem vážit. Síla menšiny je ve spojení, nikoliv v rozložení. Jak můžeme chtít, aby nás okolí bralo vážně, když to kolikrát neděláme ani sami v rámci komunity?