Je potřeba se neschovávat a umět se prodat

11.8.2010

Režisér pořadu Q v původním rozhovoru o Amsterdam Gay Pride, coming outu a odpoledni pro děti gayů a leseb.

Daniela Kupšovského znám tři čtyři roky a musím přiznat, že se mě zajímá jeho tajemnost. Přestože jsme se setkali několikrát, chová se vždycky distingovaně, je mile přátelský, ale jak se říká, nezadá si. A to je sympatické.

Jako režisér a střihač se mimo jiné podílí na pořadu České televize Q, třetím rokem působí jako vůdčí osobnost dobročinného projektu Art For Life a pro TV Barrandov natočil několik dílů life stylového magazínu Pelíšky slavných (například díly s Vojtou Dykem, Pavlem Vítkem nebo Matějem Ruppertem). Je vzdělaný a hodně cestuje. Díky tomu má rozhled a nadhled, ne úplně typický pro českou gay minoritu, a patří k jedněm z mála lidí, kteří ve svém volném čase a bez nároku na cokoli pracuje pro naši menšinu. Také proto se letos stal laureátem ceny „Poklona Colour Planet“.

Na Facebooku jsem zahlídl, že se chystá na letošní Amsterdam Gay Pride, a protože jsem v Nizozemí byl před dvěma lety, docela mne zajímalo srovnání, jiný úhel pohledu.

Dane, kolikátá vaše Pride to byla?

Aktivně jsem se účastnil třetí pride, když nepočítám údivné pokukování po velikonočních gay slavnostech v Berlíně. První pride jsem zažil v roce 2007 ve Varšavě. Tam jsme s kolegy Radimem Špačkem a Peterem Butkem natočili díl magazínu “Q” s názvem Ježíš málem králem, který se kromě České Televize promítal o rok později v rámci širšího programu gay pride v New Yorku, a letos na Duhovém pride v Bratislavě a Europride ve Varšavě. Svou druhou pride jsem prožil letos v Bratislavě, kde jsem byl běžným účastníkem, tedy bez televizního štábu, a poprvé v životě jsem zažil na vlastní kůži útoky skinheadů a křesťanských extrémistů. Když metr ode mě vybuchla dýmovnice, a jeden radikál stojící za mnou začal nahlas předčítat pasáže z bible o konci světa, zůstal jsem ještě docela v klidu, ale když jsem o deset minut později viděl, jak nějací psychopati v černém tlučou dva rachitické mladíky s odbarvenými vlasy, nedbaje vedle stojící matky s hystericky plačícím dítětem, došlo mi, že máme problém. Opodál totiž stálo několik policistů, kteří nečinně přihlíželi. Bratislavská policie tehdy naprosto selhala a dovoluji si tvrdit, že její chování hraničilo se šikanou organizátorů Duhového pridu. Mají se určitě ještě co učit. Naprosto opačný pocit jsem pak měl z letošní Amsterdamské gay pride.

Amsterdam Pride byla moje první a zanechala ve mě před 2 lety intenzivní dojmy. Tři nejzákladnější byly svoboda, uvolnění a radost. Přiznávám, že jsem tam jel kapku s předsudky - očekával jsem feminní gaye v ženských převlecích a ono šlo o show jak z Broadwaye. Samozřejmě, že pánové s boa se také objevili, a byli součástí pestré přehlídky, kam jednoznačně patřili. Dostala mě loď s rodiči gayů a leseb, kteří drželi transparent "jsme hrdí na naše děti". Jak na Vás Amsterdam Pride působila?

My jsme do Amsterdamu přijeli v úzkém štábu tří lidí natáčet průběh gay pride pro “Q”. Já osobně jsem byl v Amsterdamu už třikrát, věděl jsem, že obyvatelé města jsou velmi tolerantní, ale tentokrát jsem byl šokován z počtu účastníků. Gay pride v Amsterdamu totiž neoslavuje jen gay, lesbická a transgender populace, do oslav se zapojuje doslova celé město. Na pár dnů se centrum Amsterdamu promění v zábavní park, heterosexuálové si na sebe na počest gayů obléknou něco růžového nebo duhového, a vyrazí na kanály sledovat plavbu alegorických lodí, kterých letos bylo osmdesát, a trvala několik hodin. Na náměstí si kdokoli zdarma zatančí na hudbu současných pěveckých i DJských hvězd, účastní se volby Mr.Gay, v postranních uličkách se může družit za zvuků holandských folklórních písní v podání travesty div, nebo se zavlní do rytmu hudby africké komunity, která také gay pride podporuje. Celý ten festival není jen o toleranci, kterou se u nás tak rádi oháníme. Je o akceptaci a podpoře jinakosti v jakékoli podobě, a je svátkem všech, kteří nemají potřebu někoho nenávidět.

Nejintenzivnějším zážitkem pro mě byl rozhovor s organizátorkou dětského odpoledne.

V Nizozemsku je adopce dětí stejnopohlavními páry už deset let běžnou praxí. Než organizátorka pochopila, jak senzační mi tenhle stav připadá, chvíli na mě koukala jako na mimozemšťana. Pochopil jsem, že ptát se v Nizozemí na míru tolerance společnosti vůči dětem teplých rodičů je trochu naivní a dodalo mi to naději, že i u nás se situace může časem změnit.

Dalším velice intenzivním zážitkem bylo setkání s pohlednými policisty, kteří rozdávali růžové klíčenky na krk, na kterých byl nápis “RŮŽOVÁ V MODRÉM”. Jak jsem se později dozvěděl, celé jedno poměrně rozsáhlé oddělení amsterdamské policie se zabývá ochranou LGBT komunity. Gay policisté a policistky mají také svou alegorickou loď v průvodu na kanálech. To je u nás nemyslitelné. Každý český teplý policajt vám řekne, že se nikdy k homosexualitě nepřizná. Natož aby šel do průvodu!

Duhovou klíčenku dodnes nosím. Je na ní napsané číslo, kam můžu zavolat v tísni a oni mě přepojí na gay policistu. V Česku zatím příběh jak z Avataru… Čím to je, že se akce účastní kdekdo bez ohledu na rasu a orientaci a amsterdamská pride se obejde bez násilí a provokací? Je to jen tradicí?

Podle všeho je tenhle stav kombinací mnohaleté tradice a obecné otevřenosti nizozemské společnosti. Navíc jsou Nizozemci zvyklí oslavovat v ulicích, jak dokazují každoroční zpravodajské záběry z celonárodní pouliční oslavy narozenin královny Beatrix. Zpočátku na homosexuály nizozemská veřejnost útočila stejně jako se to děje dnes ve východních zemích Evropy. Ať už formou pouličních bojů, nebo pomocí médií. Celá záležitost se ale stala veřejným problémem, o kterém je třeba debatovat, a najít kompromisy. Veřejnost tlačila na organizátory gay pride ve smyslu omezení nevhodných projevů sexuality, například nahotu, extrémní SM oblečení a pomůcky, a LGBT komunita díky všeobecné toleranci hodně ustoupila. Celá společnost se díky vzájemné komunikaci hodně proměnila a dnes proti oslavám protestuje jen hrstka lidí z důvodu náboženského přesvědčení, hlavně z řad muslimských radikálů, nebo křesťanů, v případě sporných záležitostí jako byla loňská alegorická loď gay teenagerů. I v Amsterdamu se občas někdo setká s násilím z nenávisti, ale vzhledem k ochotě policie a kvalitním zákonům se viník dočká potrestání a oběť důstojného zacházení.

Všiml jsem si také podpory nejrůznějších firem, často renomovaných značek, jak např. Shell nebo IBM. Nizozemí je přitom podobně velký trh jako Česko a gay byznys tu existuje, možná i vzkvétá. Proč? Je to pokrokovými firmami nebo i gay minoritou, která je víc otevřená?

Celá gay pride je o byznysu. Většina velkých společností, ať už nabízejí auta, hodinky, elektroniku nebo alkohol, bere homosexuály jako nejbohatší cílovou skupinu. Gayové jsou vesměs bezdětní, nemají tendenci budovat rodinné bohatství, a rádi si užívají života. V rámci celého víkendového veselí se setkáte s reklamou na každém rohu. Televizní stanice Gay.nl a Out.tv zajišťují hlavní stage, pivovar Heineken dělá dekoraci nejznámější uličky s gay bary, RedBull vypravuje alegorickou loď s travesty tanečnicemi, je toho hodně. Ani organizátoři gay pride si neberou servítky. Zápis a výprava jedné alegorické lodi stojí řádově tisíce eur. Buď na to vaše skupina / klub / organizace má, nebo si seženete sponzory. Návštěvnost amsterdamské gay pride se pohybuje kolem půl milionu lidí. Každý dobrý obchodník si to dokáže spočítat. U nás snad brzy taky. Jen je potřeba neschovávat se a umět se prodat. Tam jsme oproti západu pořád ještě trochu pozadu.

Můj další poznatek je, že jsem si v Amsterdamu vlastně nepřipadal jako na gay akci, ale jako na úplně běžné party, kde se všichni baví. Možná i v tom je rozdíl od české verze, která je, z mého pohledu, víc aktivistická než zábavná.

Nebyl jsem ani v Brně, ani v Táboře. Nedokážu hodnotit. Podle mého by se další pokusy měly ubírat spíše směrem k zábavě, než k politizování. Když někomu vnucujete svůj názor, nejste oblíbený. Veřejnost nezajímá, co nás trápí, kdo nám ubližuje a co chceme. Když u vás doma zazvoní Svědkové Jehovovi, taky vás to spíš naštve, než potěší. Aktivismus a politika by se měla odehrávat na úrovni LGBT organizací a jejich komunikace s politiky. Queer pride vnímám víc jako oslavu, jako možnost setkávání, vytváření pocitu sounáležitosti, zvykání si na odlišnosti, které v naší komunitě existují, a prostě možnost pobavit se po svém. V České společnosti je úroveň tolerance vůči homosexualitě velmi vysoká. Od roku 2006, kdy vešlo v platnost registrované partnerství a ČT začala vysílat magazín “Q”, se situace velmi změnila. Sehnat respondenty na rozhovor do televize bylo zpočátku téměř nemožné. Nikdo nechtěl být spojován s homosexualitou, byť by se ke svému sexuálnímu životu nemusel vůbec vyjadřovat. Dnes respondenty nepřemlouváme, spíš si vybíráme. Teplá část společnosti zjistila, že není za co se stydět, a heterosexuální společnost si uvědomila, že gay neznamená totéž co pedofil nebo transvestita. Velká část lidí je dnes ráda, že se může ukázat. Coming out je sice stále velmi aktuálním tématem, zejména v tradičně fungujících rodinách, na vesnicích a v zaměstnání, ale je to dnes spíš otázkou strachu a odvahy jednotlivce, než reálným problémem. Znám gaye, kteří žijou na vesnici, a necítí žádný problém. Bavím se s kamarády o coming outu v práci nebo v rodině, a má to pokaždé stejný scénář. Než se přiznáte, máte pocit, že puknete studem, že se vám všichni vysmějí, že vás vyhodí...místo toho se ale po coming outu dostaví neuvěřitelně silný pocit úlevy, a přijetí ostatních vám dodá potřebnou energii k tomu, abyste zvládli dočasné problémy, které může způsobit někdo méně přizpůsobivý ve vašem okolí.

Máte nějaké plány s českou Pride na příští rok?

V současné době vzniká koordinační jádro, které pracuje na organizaci příští letní pražské LGBT parády. Chceme spolupracovat se všemi organizacemi, které zajišťovaly jakékoli předchozí aktivity týkající se LGBT komunity a společně uspořádat prodloužený víkend uprostřed léta, který bude přehlídkou toho, co všechno dokážou zorganizovat jednotlivé skupiny lidí, které spojuje ta zbytečně obávaná sexuální jinakost. Chceme sportovní odpoledne, výstavy, happeningy, průvod, lodě na Vltavě, koncert, taneční párty, mediální kampaň, která bude vyzývat skryté homo, bi a transsexuály ke coming outu, a mnoho dalšího. Snad se nám podaří oslovit dost lidí, kteří si vezmou na starost jednotlivé organizační body, a dohromady vytvoříme pestrý program pro široké publikum. Neděláme si falešné naděje, že se gay parády bude účastnit každý gay a každá lesba v zemi, proto se budeme orientovat i na zahraniční queer publikum a heterosexuály.

Video Ježíš málem Králem

Díl “Amsterdam 082010” vysílá ČT2 31.8. 2010 ve 23:05

odeslat

Související články

Diskuse

18.08.2010 15:00

phylie

To BRANDON SK: Asi mi nezbyde nez souhlasit s tim, ze je to propaganda (ovsem ve stejnem duchu jako jakekoli jine verejne shromazdeni osob se stejnym zemerem), ale rozhodne neni vynucena. Kdyz si vezmu, proc ony pochody vznikaly, tak jejich soucasna amsterdamska podoba mi pripada jako logicke pokracovani. Tam, kde jiz neni potreba pokracovat v tom aktivistickem drivu, zustava ta karnevalova veselost s tou uzasnou ruznosti. Takze kdyz bych v tehle logice pokracoval, tak se opet vracim jiz k vyrcenemu. Skutecnost, ze je to oslava a zabava, je znakem zdrave spolecnosti. Kdo chce, ten slavi; a organizatori ani tehdy nezapominaji na ten aktivizacni aspekt jako priminku toho, co komunitu pali.

A ta veta "zit si svuj zivot" - v CR to stale nedelame, a tim, ze jsme neprosli stejnou emancipaci jako v zapadni Evrope, uz to asi ani nedozeneme a proto my dva asi nebudeme nikdy souhlasit :) - u nas nechodi kluci po ulicich za ruce (byt je to uplne normalni a neni to zadna prehnana propagace). U nas neni normalni o homosexualite otevrene a vzdy mluvit - viz pruzkum Cloveka v tisni. A tim, ze budeme uz jen zit svoje zivoty (ty neviditelne), se to nezlepsi, ale casem zhorsi. O tom uz take na zapade vi sve - protoze i vetsinove spolecnosti cim dal vic vadi jakakoli odlistnost. Na kterou ale lide maji pravo, bez ohledu na orientaci. A kdyz si chteji buzit? Tak at si buzi - nebo snad mame strach, ze zhorsi povest nam, "normalnim" gayum a lesbam? (protoze jestli strach mame, pak je neco spatne a spolecnost ma o nas divne mineni...)

at to neprehanime tady, tak pripadne je muj email nick ze zahlavi, zavinac, centrum.cz

17.08.2010 20:50

BrandonSK

PHYLIE - to čo si napísal presne odráža to, čo píšem - niektorí (evidentne aj ty) strácate rozdielnosť chápania akceptácie homosexuality s vynútenou propagandou!!!

V tomto je zásadný a fundamentálny rozdiel!!!

Homosexualita nemá byť o oslave (akože čoho?), ale byť homosexuálom, je byť hrdý, že milujem toho, koho milujem zo svojej prirodzenosti - všetky ostatné aspekty života typu výchova, vzdelanie, .. kariéra... to všetko je súčasťou našej existencie v spoločnosti, v ktorej sme si podľa daných pravidiel rovní, resp. by sme mali byť rovnocenní navzájom s heterosexuálnymi "spoluobčamni", pretože tu nerozhoduje to, kto je viac vzdelaný, či má viac peňazí a lepší job, skrátka, každý si môže vytvoriť vlastné existenčné podmienky podľa toho, na čo má a v akom prostredí sa pohybuje a čo chce dosiahnúť.

No a to je aj pointa.

Ja nepíšem o tom, aby homosexuáli boli ako šedé myši, zastrčené kdesi v pajzli a neukazovali sa, práve naopak, ale nie excentrickým a extravagantným správaním a abnormálnymi požiadavkami akceptácie - za každý cenu, ktorá priamo takto vytvára segregáciu, odčleňovanie sa od ostatných.
No nie na spôsob oslavy inakosti - to je čistá propaganda, s určitými skrytými agendami, ktorým mnohí zainteresovaní rozumejú... (o čo im ide...)

Preto aj porovanávanie pochodov osláv v Brne alebo Bratislave a iných veľkomestách je až nezmyselné, práve pre rozdielnosť výsledného obrazu - u nás boli pochody pokojné zo strany homo skupiny, ale násilné zo strany radikálov. (iste ide aj o určité spoločenské pseudo-nálady a nacionalistické bludy.)

Takže v tomto prípade šaty robia človeka na jednej strane, ak ich niekto nemá, alebo robí zo seba herečku, na druhej byť "normálne oblečený", je takmer pointa toho, o čom píšem.

Byť homosexuálom nezmanemá sa zámerne ukazovať a prezentovať ako buzíček, ale žiť si svoj život, a byť v spoločnosti súčasťou normálnej existencie, tak ako sú "pravidlá" pre všetkých (typu. ak som doktor, neznamená to, že sa prezentujem ako homo doktor, ale ako doktor pre všetkých, ktorí potrebujú moju pomoc, a každý kto ju potrebuje ma môže vyhľadať a požiadať o pomoc, ale nie preto, že som gay, ale pre moje vedomosti a schopnosti doktora... - tu je možnosť, že niekto prejaví práve odpor už len preto, že by mal nejaký gay doktor "obchytkávať" mužského pacienta - len preto, že sa dozvie, že doktor je gay)

Neviem ako inak jednoduchšie to vysvetliť..., pretože stupňovať umelo násilie, a akože sa báť, pretože mi za chrbtom budú pokrykovať náckovia, že ma budú osočovať alebo fyzicky útočiť...., je to to, čo chcem ako gay? Je to to, čo majú znášať gayovia - pretože sú iní? Majú gayovia nejaký dôvod byť v pozícii martýrov, trpiteľov a preto, alebo kvôli tomu potom pochodovať za pseudo práva (ak sami porušujú normálnosť bytia)?
Evidentne to niektorí takto chápu, a majú potom divný pocit, že im niekto ubližuje, nuž... prečo asi? Žeby preto, že máte vysokošlský titul?

Môj osobný názor na túto tému je nemenný.

Gay Parade a podobné cirkusy sú len pokryteckou propagandou niečoho, čo nevedia definovať a určiť ani samotní gayovia a lesby, dávno sa stratil zmysel pochodov za "rovnosť" a proti utláčaniu. A mnohí ani nevedia, prečo pochody vznikli, a čo bolo toho príčinou.
Hlavne že sa väčšina v ten deň zabaví, napije, užije si šuka*ky, a jeden zo žúrov je za nimi....

A to nechcem písať o iných spoločenských dopadoch takýchto gay-pride-ov....

16.08.2010 16:11

phylie

Konečně mohu reagovat na BrandonaSK skoro online. BrandoneSK, sorry - ale s tvým názorem na GayPrides se nedá souhlasit. Konečně se podívej na rozdíl mezi ČR a Nizozemím - v obou jsem letos byl, takže si je troufám přinejmenším z mého soukromého teplého pohledu komentovat.

V Brně (či obecně QeerParade) nešlo o monstrózní akci s přehnaným výstředním programem, ale o průvod pár lidí, přičemž mnozí z nich měli maximálně duhovou vlajku, aby byli poznat. Přesto do mého obličeje ze vzdálenosti 20 cm křičel nácek o mé škodlivosti pro společnost a o tom, že nemám nárok na to, abych chodil po ulicích.
V Nizozemí se slavilo - a podotýkám, že se slavilo - tedy nikoli že slavili či pochodovali gayové, ale slavilo se. Nikde ani policista (v Brně bylo dle mého odhagu více policajtů -600 - než pochodujících), a hlavně nikde ani nácek. Holandské nácky evidentně ani nenapadlo zkusit protestovat.

Chci tám říct, že to nejsou pochody, co způsobuje protesty. Ty nejbarevnější, nejtanečnější a nejotevřenejší probíhají jen tam, kde je společnost tolerantní a otevřená. Že je to s hudbou, někdy skoro bez oblečení? Nebuďme pokrytci, k nám to (a zdržuju se slova bohužel) patří. Abych to demonstroval plně, opět příklad z Holandska. Jedna z asi 80 lodí, které soutěžily, vezla lidi s Downovým syndromem či jiným mentálním postižením. Lidé na ní (oblečení normálně) tančili na hudbu, mávali a smáli se. A v tu chvíli člověk přemýšlí - no jo, jaké to musí být, když máš nějaké obdobné postižení, a ještě si gay nebo lesba?
Hned za tím jela jiná loď. Plná kluků a pánů, kteří byli oblečeni dost spoře, kteří na sobě měli kožeňácké obleščky, svaly jim hrály. V první chvíli jsem se trochu zaseknul - ale opět: to byli lidi, kteří v Amsterdamu i Praze tvoří velkou skupinu, subkulturu, chceš-li. A bylo by jen pokrytecké vyhazovat je, že budí pohoršení nebo že nejsou součástí komunity. A stejně tak tomu bylo s prostituty. Loď plná kluků okolo 20ti, kteří se prodávají. A jejich zaměstnavatel jim vypravil loď, a oni jedou. A opět - jsou tu, my je chceme a platíme (ať si řekneš že ty ne, práce mají dost). A jen v tolerantní společnosti, otevřené, lze upřímně říct: jsme tu. Možná nás nevidíte, možná se stydíte vy, a asi se občas stydíme i my. Ale jsme tu. A o to běží.

Zisk je samořejmě důležitý faktor, ale přesně to vyčítám ČR. Tady stále lidi nepochopili, že se mohou bacit s námi. A že chceme značky - chceme! Můj manžel na ně nedá dopustit. Ale to na ně nedá ani střední třída, bez ohledu na sexuální orientaci. A jestli se značka hlásí k podpoře - v Amsterdamu jely 2 lodě. Na jedné byli gayové a lesby z ING. Jejich zaměstnavatel podporuje jejich nárok na sebeurčení. Tak jim pomohl s lodí. A oni mu (a rádi) dělají reklamu. A já si jich vážím - takže po návratu už si otevírám konto. Já chci, aby takoví zaměstanaatele byli. Aby se k nám otevřeně hlásili. Protože to znamená, že k sobě patříme. A totéž druhá loď - kde byly IBM, Cisco a další technologické společnosti - opět prezentovali svou politiku. Jestli namítneš, že do toho zaměstavateli nic není (viz USA) - není to pravda. Ja chci chodit do práce a bavit se se šéfem o tom, co jsme s manželev přes víkend dělali. Nechci se tvářit, že jsem byl s "osobou X".

A to hlavní - v Brně jsem měl strach. Jistě, jen chvíli, a jen s nácky v patách. Ale bál jsem se. A v Amsteru? Chodil jsem po ulicích, a usmíval se. Viděl jsem totiž všechny, VŠECHNY gaye. Staré, mladé. In i ty, kteří oblečení nefandí. Vykroucené. Svalnaté. V růžovém. V kůži. Medvědy. Na vozíku. S AIDS. Z Afriky. Všude jsou, a všude jsou různí. A je důležité navzájem se tolerovat. Bez totality a rádoby ohledů s mantinely. Já chci otevřenou společnost. se vším všudy. Ať žije "schizofrenia"!

16.08.2010 16:10

phylie

12.08.2010 11:32

nakluky

Add podpora komerčních značek: Buzny sou většinou snobové toužící po luxusu, tak jen ať z nich ty prašulky pořádně vytáhnou! :-)) Já se spíš divím, proč už na to ty firmy nepřišly dávno a nejsou rafinovanější:)

Diskutovat mohou pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.