ColourPlanet

Poslanecká sněmovna 9. listopadu schválila návrh nového občanského zákoníku. Dle autorů má být moderním zákonem 21. století. Do záměru autorů však vstoupila politika, která autorům zákoníku znemožnila tuto ambici naplnit, a popřela nejen moderní trendy společnosti, ale také systematiku a logiku právního řádu.

„Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) je znepokojena tím, že občanský zákoník i nadále diskriminuje lesby, gaye a transsexuály, jelikož jim nepřiznává stejná lidská práva jako ostatním. Nelogicky opomíjí existenci právní úpravy registrovaného partnerství. Zákoník neřeší situaci dětí žijících ve stejnopohlavní rodině, kde z obou milujících rodičů uznává právně jen jednoho. Zamítá možnost podání žádosti o osvojení či pěstounství stejnopohlavními rodinami. Poslanecká sněmovna také schválila zákon o mezinárodním právu soukromém, který neuznává adopce dítěte českých stejnopohlavních párů v zahraničí. Pokud tedy např. Češka se svou partnerkou přijede do ČR, rodina se ocitne v právním vakuu, ve kterém bude dítě podle zákona zcela bez rodičů. Také požaduje ukončení manželství a sterilizaci osob, které procházejí již tak nelehkým procesem změny pohlaví, což je v rozporu s doporučením Komisaře pro lidská práva Rady Evropy,“ uvedla Martina Štěpánková, jednatelka sdružení PROUD.

PROUD – Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu považuje za základní východisko veškeré své činnosti přesvědčení, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech bez jakýchkoli rozdílů. Vzhledem k tomu, že vizí sdružení je česká společnost, kde sexuální orientace a identita není rozhodující pro kvalitu lidského života, vyjadřuje PROUD znepokojení nad nedostatky nového občanského zákoníku, který může stávající nevyhovující právní stav zachovat dlouhou dobu beze změn.

Za nejzávažnější nedostatky nového občanského zákoníku PROUD považuje:

1) Absenci právní úpravy registrovaného partnerství

Registrované partnerství je součástí českého právního řádu od roku 2006, a ačkoli si občanský zákoník klade ambici být obecným kodexem soukromého práva, institut registrovaného partnerství zcela nesystémově vynechává. Opominutí registrovaného partnerství má také velký význam symbolický, neboť jednoznačně ukazuje, že politici a zákonodárci se na stejnopohlavní svazky stále dívají jako na svazky druhé kategorie, které nelze považovat za rodinu. Registrovaným párům je nadále odmítána možnost společného jmění.

2) Absenci právní úpravy osvojení dítěte registrovanými partnery a společné pěstounské péče

Občanský zákoník i nadále znevýhodňuje registrované partnery, když jim neumožňuje podat si žádost o osvojení ani o společnou pěstounskou péči. V době, kdy probíhá transformace sytému péče o ohrožené děti s důrazem na náhradní rodinnou péči, stát předem vyřazuje z možnosti stát se případnými osvojiteli či pěstouny stejnopohlavní páry aniž by vůbec zjišťoval, zda mohou být dobrými náhradními rodiči.

3) Absenci právní úpravy osvojení dítěte partnera či partnerky

Občanský zákoník i nadále ignoruje fakt, že v České republice žije stále více stejnopohlavních rodin, zejména rodin lesbických. Tyto rodiny vychovávají společně děti, které již přišly na svět do těchto svazků, nenarodily se tedy z předchozích heterosexuálních vztahů. V praxi to znamená, že dítě má fakticky dva stejnopohlavní rodiče, kteří ho milují a vychovávají, právně však má rodiče pouze jednoho – biologického. Nebiologický rodič k dítěti žádný právní vztah nemá, ačkoli registrovaný partner nebo partnerka mají ze zákona dokonce povinnost podílet se na výchově dítěte. Tato nevyjasněná situace může v životě rodiny a dítěte přinést celou řadu problémů, zejména pokud partnerství skončí nebo dojde ke smrti biologického rodiče dítěte.

4) Podmínka sterilizace pro změnu pohlaví

Podle doporučení Komisaře pro lidská práva Rady Evropy je nucení transsexuálů ke sterilizaci neslučitelné s právem na ochranu tělesné integrity každého člověka, přesto je podle občanského zákoníku sterilizace podmínkou pro změnu pohlaví. Česká republika tak nedokáže držet krok se zeměmi jako Velká Británie, Španělsko, Portugalsko, Finsko, Maďarsko či Polsko, které hormonální léčbu či operaci k administrativní změně pohlaví nevyžadují. Nutnost sterilizace jako podmínky pro změnu pohlaví tak představuje v ČR v současné době jedinou státem nucenou sterilizaci.

5) Zánik manželství či registrovaného partnerství v případě změny pohlaví

Změna pohlaví znamená zánik existujícího manželství či registrovaného partnerství. Formální svazek změnou pohlaví zanikne bez ohledu na to, zda je funkční a zda partneři i nadále chtějí tvořit rodinu. Mohou sice po ukončení manželství vstoupit do registrovaného partnerství, to je pro ně nicméně mnohem méně výhodné, neboť rozsah práv a povinností plynoucí z tohoto svazku je nesrovnatelně užší než u manželství. V nedávné době bylo nucení k rozvodu v těchto případech předmětem kritiky německého ústavního soudu, který ve svém rozhodnutí prohlásil ochranu manželství za zákonně nadřazenou požadavku nesezdanosti při změně pohlaví. Za protiústavní označil nutnost rozvodu i rakouský soud v roce 2006, čemuž předcházelo rozhodnutí již z roku 1997, ve kterém soud konstatuje, že rodinný stav není podle ústavního pořádku překážkou k provedení přeměny pohlaví či změně jména a dokumentů.

6) Česká republika neuzná osvojení dítěte, pokud si Češka nebo Čech osvojí dítě v zahraničí

Společně s občanským zákoníkem Poslanecká sněmovna schválila zákon o mezinárodním právu soukromém. Pokud si český občan nebo česká občanka jako stejnopohlavní pár se svým partnerem či partnerkou osvojí v zahraničí dítě, Česká republika takové osvojení neuzná. Pokud tedy přijedou do Česka nebo se zde rozhodnou žít, rodina se ocitne v právním vakuu, neboť podle českých zákonů bude dítě bez rodičů. Co v takovém případě bude dělat stát? Dovedeno ad absurdum může nastat situace, že dítě bude odebráno adoptivním rodičům, s nimiž roky žije, a bude posláno do dětského domova.

Přehnaná ochrana tradiční rodiny a úzkostná snaha popřít existenci stejnopohlavních rodin v České republice zcela nepochybně povedou k porušování práv dítěte. Zájem dítěte musí být podle Úmluvy o právech dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. A právní nejistota, kterou stejnopohlavní rodině a jejímu dítěti nový zákon přinese, je zcela jistě v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.

Tisková zpráva PROUD o.s., 10.11.2011