Příběh Harveye Milka je skutečným příběhem gay hnutí ve Spojených státech amerických. Jakkoli se může zdát jeho úsilí o uznání patetické, faktem zůstává, že byl prvním otevřeným gayem ve státní politice a že postrčil dosud skrývané gaye a lesby k sebeúctě a odvaze jít s pravdou ven.

Kdo se narodí s většinovou barvou pleti, s většinovou orientací nebo vyznává většinové náboženství, musí mít hodně empatie, aby porozuměl vnitřním pochybnostem a obavám všech, kteří se jako „většinoví“ prostě nenarodili. O jejich uznání se ve filmu MILK hraje a snímek nemohl v USA přijít v příhodnější dobu: Amerika teď žije Obamovskou nadějí, bez ohledu na barvu pleti nebo jinou odlišnost. Ukazuje, že každý má právo na respektovaný život a na stejná práva.

pennHarvey Milk byl Obamou své doby. S hlasitostí Martina Luthera Kinga bojoval proti předsudkům a stejně jako on byl, bohužel, násilně umlčen. Začátkem sedmdesátých let si v San Francisku s přítelem otevřel obchod s fotoaparáty, který se náhodou stal místem setkávání umělců, novinářů a lidí nejrůznějších profesí. Společně si začali uvědomovat ilegalitu svých životů a toužili po změně, po uznání svých práv. Milk se stal lídrem jejich úsilí a stejně jako pochopil význam vlivu médií, tak věděl, že gayové musí mít pro prosazení svých zájmů svého zástupce ve státní správě. Dvakrát se proto ucházel o křeslo radního San Franciska, kam byl nakonec zvolen v roce 1977 a stal se tak vůbec prvním otevřeným gayem ve státní funkci v USA. Přestože byl velmi oblíbeným politikem i mimo gay minoritu, nenávist vůči jeho osobě ze stran církevních a konzervativních představitelů rostla. Vyvrcholila třemi ranami z revolveru, kterými byl zavražděn přímo v budově radnice.

Biografický snímek zachycuje posledních osm let Harveye Milka a zdůrazňuje především jeho aktivistickou část života, než soukromí, v němž nebyl, upřímně řečeno, tak silnou osobností, jako v politice. S romancí Zkrocená hora, k níž film přirovnává kritička Mirka Spáčilová, má proto kromě homosexuality pramálo společného. Zkrocená hora je o palčivé touze po zapovězené lásce a drama Milk naopak zobrazuje nespoutanou touhu po právu na lásku.

Milkův odkaz je v Americe stále živý, gayové a lesby tady sice nejsou pranýřováni, ale legislativně nemají svá práva dodnes tak kvalitně ošetřena, jako v evropských zemích. V Česku, naštěstí, žijeme v liberálním prostředí, kde výraznějším homofóbním projevům dodalo kuráž až loňské znovuzvolení prezidenta. Legislativně i společensky u nás gayové a lesby nejsou vyvrženou skupinou, ačkoliv je jasné, že být otevřeným gayem v Praze je jiné, než třeba v Nové Pace. 

Harvey Milk, podobně jako český Jiří Hromada, dal gayům a lesbám naději, že jednou budou svobodně žít a nebudou se za svůj způsob života stydět nebo ho dokonce zapírat. V tom i českou gay minoritu čeká ještě vývoj. Coming out, k němuž Milk ve filmu vyzývá, vůbec není nutný proto, aby se líbali kluci s klukama a holky s holkama na veřejnosti. O takové demonstrace citů stojí málokterý gay a mě osobně se takové exhibice protiví stejně jako heterosexuálům. Coming outu mediálně známých i neznámých lidí je zapotřebí proto, aby bylo čitelné, kdo je gay a lesba. Že nejde o zženštilé kreatury v podpatcích nebo zmužilé amazonky se sekerou v ruce. Potřeba vyjití s pravdou ven, aby se zbořily předsudky, je jedním z poselství, které Milk přinese současným gayům a lesbám kamkoli na planetě. A většinové populaci zase ukazuje jak chápat život odlišné minority, která ji rozhodně neohrožuje. 

 Milk je vzpruhou pro každého outsidera, ať je jiný proto, že miluje jinak než většina, má odlišnou barvu pleti než ostatní anebo se pohybuje na invalidním vozíku a nechodí po svých. Takovým lidem dává naději, že jejich život není špatný a že můžou patřit ke špičce společnosti, protože záleží na jejich lidských a odborných kvalitách a ne na míře jejich odlišnosti.

Film Milk natočila „teplá liga“ – režisér Gus Van Sant (Good Will Hunting, My Own Private Idaho)i producent, držitel Oscara za Americkou krásu Bruce Cohen, jsou významní otevření gayové Hollywoodu – a Filmová akademie jej nominovala na 8 Oscarů. Věřím, že alespoň excelentní Sean Penn  v titulní roli gay hrdiny, zlatou sošku dostane. Do vyhlašování zbývá týden a film ještě stihnete v českých kinech vidět. Stojí za to.